Yana: Souhlasím, taron psala čistě, zračila se v tom její archaicky čistá duše. I když by to o sobě asi nikdy neřekla, byla tady výraznou osobností, kterou těžko nahradit. Taky mi chybí. Ale myslím, že poezie prozrazuje hodně o každém autorovi, i když se třeba snaží schovat, úplně to nejde.

Příjemná a zralá na písničku.

Moc povedená.

Takže s nadějí to jde z kopce :). A zima spolu trošinku hřeje :). Velká moudra v malých řečech.

Myšlence rozumím, ale tu formu by chtělo ještě vybrousit. Gramatické rýmy radosti - marnosti - starosti nepůsobí dobře... a ctnosti se s tím ani nerýmuje, ten závěr je vyloženě kostrbatý.

Ach. Můžu psát o gramatických chybách, ale nechce se mi. Prostě to tam je a já to s tebou prožívám.

DDD: Tak teď jsi mi úplně pokazil romantické dívčí představy. Já myslela kytaristu, co většinu času pěje u ohně jenom pro mě. To neexistuje? :D

Moc hezký obraz v živých barvách, úplně hřeje. Vždycky jsem chtěla mít kytaristu, závist :).

Jak říká kmotrov, je v tom nezaměnitelný rukopis. Což je vzácné samo o sobě, a když to navíc je rukopis obsahu, myšlenek, životní filozofie, klobouk dolů. Taky vidím ty banální rýmy, ale zvláštní, u tebe je vnímám z tvého pohledu - cítím, že ti jde o vyjádření obsahu, a rýmy jsou vedle toho banalita, kterou se nechceš moc zdržovat. Přetáhlas mě na svou stranu... a to já se jinak jen tak nenechám :).

Pramen je potřeba zasypat. A možná i zabetonovat :).

Dickens: Dík za komentář i doporučení :).

Fakt žitovní? :D

Zamila:Dík! Jsem žena mnoha tváří... :))

Ne se vším souhlasím, ale s něčím jo.

sarinka580: Děkuju za přečtení i komentář :).

To se mi líbí. Hravá a příjemná básnička, i když obsah je trochu smutný. Kartáček a zrcadlo jsou super.

Vyjádřím tady svoje dlouhodobější pocity, snad nevadí. Ty jsi v psaní můj úplný protipól, emoce obnažené až na kost, čisté a průzračné, nic neschováváš a jdeš se svými city na trh. Tento přístup je mi cizí, a nejspíš proto mě tvoje básně od začátku jaksi odpuzovaly, možná i popuzovaly. Teď už to vidím trochu jinak a uceňuji, jak upřímně se k psaní stavíš, že se za nic neschováváš, neuhýbáš. A připadáš mi takhle na dálku jako něžné ptáčátko, které mám potřebu chránit. Jak to tak čtu, bojím se za tebe a za všechny, co jsou dneska upřímní snad až moc, tenhle svět pro ně není stavěný.
To jsem trochu šířeji rozepsala pocity, které ve mně tvoje psaní vyvolalo, snad se nezlobíš. Jinak se mi to komentuje těžko, forma je volná a obsah příliš osobní.

Zvláštní báseň, má v sobě sílu. Chápu ji jako výpověď slabé a pološílené ženy po mnoha letech od interrupce, možná je to jinak, ale mě oslovila takto. Každopádně je hezká.

Já vím, že jsem s tou češtinou už protivná, ale když vidím "stromy zmizeli", tak mi to velmi kazí dojem z díla. Taky nerozumím, proč tam máš "Ti" s velkým písmenem, ale to už může být básnická licence.

Tom Cortés: Děkuji, už rozumím lépe. K té filozofické otázce - ano, tohle vysvětlení mě napadlo taky, v širším a přeneseném smyslu je konec příběhu něco špatného. Ale v literárním významu ne, tam dobrý příběh potřebuje konec a pointu, jinak nemá smysl.