Dandy: Díky za návštěvu.

Poezie anonymity: Beru jako pochvalu a děkuji.

Gora: Já se určitě nezlobím a moc děkuji. Takové komentáře mě povzbuzují, abych sem zase občas něco dala.

Skvělá. Prýt jsem si musela najít a stejně nevím, proč kropenatý. Ale to neva.

Jo, tohle je poezie. Kopretiny jsou děsně vulgární, vlastně.

Dandy: Děkuji moc.

Amelie M.: Trošku opožděná reakce, ale moc děkuji. A z odstupu rozumím, že tě zklamala.

Prostě umíš. Hezky si hraješ s rýmy. A i když se rytmus postupně rozpadá, pořád ti to drží pěkně pohromadě, ve tvaru. Jen ten konec jako by mi významově unikal, není to taková ta závěrečná tečka, kdy do sebe všechno zapadne, spíš se mi to rozmlžuje. Ale možná je to specificky můj problém, nebo to není báseň na jediné přečtení.

Parádní, moc se povedla.

Ano, tak to prostě je. Zvláštní, vůbec jsem nevnímala, že se forma rozsypala. Předurčenost. Někdy je lepší se nepodřídit.

Ó, krása veliká. Radost v každém verši. Děkuji.

Hezký!

K zamyšlení, jak je to myšleno, ale stejně moc nechápu. Co jsi jí poslouchal? Nemá tam být spíš "ji"?

Super.

Milá Leslie, to je báseň hádanka. A tak já zkusím hádat. Jsi to ty, tvé odvážné a odhodlané já, kterému jsi konečně dovolila vyrůst.

Krása.

... a ty rýmy taky nic moc.

Jo! Ta se povedla.

Moc pěkná, vybarvená. Poslední verš je nej, tak to má být.

Trochu skřípe a nejvíc v závěru, což je škoda. Stála by za vypilování. :)