Beznaděj, ta sama není,
těch kvítků je mnohem víc,
berou nám, čeho si cení
naše srdce a pranic
v růstu tom je neomezí,
ani péče zanedbaná,
háček v něčem jiném vězí:
je to duše rozervaná,
jež se sama štěstí vzpírá,
pěstuje raději splín,
naději, co neumírá,
ubíjí přístupem svým!

Hlava má v oblacích skryta
sní, ač kolem sjíždí blesky,
každou změnu slastně vítá,
někdy i smutek je hezký...

Ač v oblacích hlavu mám,
pevně stojím si na zemi,
mizivé své šance znám
získat si, co srdce cenní!

Ač v básni zdá se člověk nahý,
a deštěm touhy průsvitný,
přec v srdci skryt je člověk drahý,
verš naznačí jen tajné sny...

Tož fantazii zdar
a mně jen marná touha
po tom, co jsem znal,
a veršovánka pouhá...

Nejsem studna něhy,
marnost je můj pán,
všechny své příběhy
vymýšlím si sám!
Ač píši o máji,
v srdci mívám mráz,
to, co jiní znají,
o tom sním jen zas!

Déšť přeje těm, co po lásce touží,
ukryje slzy, jichž není prost
ten, kdo se marným smutkem souží,
u koho smutek je častý host...

Nu, mně by se též líbilo,
kdyby to zase nebylo
jen fantazie úlet letmý,
když se v srdci smutkem setmí...

Snad jsi anděl s ďáblem v těle,
snad si něžný motýlek,
verše Tvé mne chytly cele,
že jsem se až toho lek'!
Snad jsi jenom kotě hravé,
snad i expert v provokaci,
v básni Tvojí usmívavé
člověk nějak přehled ztrácí!
Netroufá si soudit, co jsi,
jen je mu to milé snad,
a rád na trh kůži nosí,
když chce veršem koment psát!
V něžnosti je velká síla,
hravost je dar od boha,
úsměv srdce, cos tu skryla,
ten smutku pomáhá...

Vážně hezké, něžné, hravé
i jako šelmička dravé!
Dneska jsi to právě Ty,
kdo mi kápl do noty!
;oQ

Omyl, nejsem veršů pán,
to můzy velí prstům mým,
a když už nejsem milován,
alespoň v básni o tom sním...
;o)

A co Ti v tom, Niky, brání?

Krásný přelud, který zmizí...
I tak to lze nazvat, Lizzie!
;o)))

Žel, jen virtuální, v mé fantazii...

Díky, Niki! Už se stalo...

Tak si to užij! Já už se tam taky zase někdy chystám! Už to moc potřebuji...

Tohle je opravdu hřích ranného mládí, aliwien...

Ty už to možná znáš z literu, ale tady na to ještě nejsou zvyklí! Pořád si myslí, že jsem nevinný andílek!;o))) A to nemluvím o té opravdu tvrdé básni tamtéž!

No, ještě neumírám, ale člověk má být vnitřně s tou možností vyrovnán a nebát se konce! Pak ho nepřekvapí a nezaskočí, když to přijde, třeba i za přispění někoho jiného...To jsem jen zas četl jedno sugestivní dílko a tohle byla reakce...;o)))

May be you are right, Niki!

Asi máš hodně bujnou fantazii nebo se mi daří klamat tělem! A třeba to i bývala pravda?! Jenže lidé se mění dle toho, co se s nimi děje a teď je těch důvodů k smíchu po čertíčcích málo!