Prostějanek:
A proč bych nemohl?
Nemá coppyright na štěstí ani na pohádkové příběhy... A je už dávno mrtvý! Já ne!;o)))

Aliwien:
Když vybízí ke snění,
tak už neváhej a sni!
Pluj, kam touží srdce Tvoje,
pomáhej Ti báseň moje...;o)

Dream:
To jsem vskutku rád,
že snu mám co dát,
lehounká jak sen
je Tvá chvála jen,
hned zas mám chuť psát,
kus srdce tam dát...;o)

Mňousek: Že bych se dal na vodnické řemeslo?

Takovou krásnou velkou kočku by snad bylo škoda utopit!;o)

ivkaja: Díky moc! Mně se to taky docela líbí, když to čtu s odstupem! Vůbec nechápu, co se se mnou děje, když náhle k něčí básni začnu psát veršovaný komentář a náhle je z toho něco takového, co později povýším na dílko...Jako by v té chvíli do mne vstoupil duch dávného mistra básníka, možná i několik současně! Nevím, co se kolem mne děje, jen prsty klopýtají po klávesnici v bláhové snaze zachytit prchavé myšlenky a pocity...Možná si někde něco vypůjčím z knihovny akáši, v níž je prý zapsáno vše - to, co bylo , je i to , co teprve bude...Nevím, jak se na ni napojuji, ale určitě se mi to nějak daří...;o)
Je to jako šachová partie: Člověk náhle vymyslí nějakou kombinaci a netuší, že něco podobného už třeba vyzkoušel někdo jiný a třeba to i popsal v nějaké knize o zahájení, střední hře či koncovce věnované určitému typu hry! Takových teoretiků i praktiků, co se pak podělili o své zkušenosti, je spousta a ani profíci s vytrénovanou pamětí a ne jen amatérští šachoví nadšenci jako já nemohou všechno znát, ale střípek informace může kdesi ulpět a včas je použit! A tak člověk objevuje objevené a neví o tom, zaujat vlastní tvůrčí činností a dává do toho celé srdce...

Aliwien: Já taky věřím, že ne! Jen tu Lásku a Večernici jsem si vypůjčil, ale to bylo proto, že o ní kdosi sám psal v té mne tak inspirující básni...;o)))
Mohu si půjčit i pár obratů či celý veršík, ale srdce, které tam vkládám, je celé mé!;o)))

derry: Díky za milá slova, potěšila...Jenže teď nevím, co si myslet! Pokud jsem plagiátor, nemáš mi za co děkovat, /ale já věřím, že nejsem, alespoň ne vědomě, i když jsem možná kdesi něco třeba v rozhlase zaslechl v takovém tom polospánku, za bezesných nocí, kdy jsem se dlouho převaloval v pelíšku řádně usnout nemoha... /. Jména jsou mi známa, ale nepřiřadím si k nim nějaká konkrétní dílka, i když teď mne napadá, že vlastně něco ano: Kamarádka, do které jsem byl kdysi zamilován a taky jsem jí složil pár básní, jsou na literu a možná i tady, měla asi právě od Hraběte na pozvánce část básně o Lásce a Večernici, krásné, ale jiné! Zkusím to dát dohromady i když po nějakých třiceti letech:
Láska je jako Večernice
plující černou oblohou,
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou!
Vím, že je to i dál, ale já si pamatuji jen ty veršíky ze svatebního oznámení! Žel, neviděl jsem ji už tak strašně dlouho, ač jsme z jednoho velkého města a já bych si to moc přál! Je-li mi to přáno, dočkám se, ale zatím se stále se míjíme...Ostatně máme každý svůj život!;o(
Já jí tenkrát napsal kromě přání i dopis a v něm i tyhle verše na rozloučenou:
Pohasla světla naděje,
vdala se ta, co měl jsem rád!
C'est la vie! Nic se neděje!
Dál budu žít! A milovat?
Snad někde Láska na mne čeká,
snad navždy musím se jí vzdát,
však než mne skryje země měkká,
dál musím s životem se prát!
*Vážně byla moc fajn, hrála ochotnicky divadlo a já se kvůli ní učil zpaměti dílka Jiřího Suchého i úryvky z Shakespearových komedií, abych byl IN...;o)))
Takže se doufám i tvrďák derry zasměje mé naivitě hodné Honzíka Ratkina...;o)

Ještě ne, pokud to není Mišík sám...Jen doufám, že jsem podvědomě něco neopsal. Na saspi mne jeden kritik pronásleduje za každý podobný úlet i když si podvědomě a nechtěně půjčím i část verše...Mne inspirovala báseň na literu od někoho, kdo je i tady! Jen na rozdíl ode mne nedává stejné věci na víc servrů. Já si takhle sichruji, že o nic nepřijdu, kdyby něco, a samozřejmě jsem rád za každou ulovenou dušičku, co si ke mně přijde pro potěšení či trochu inspirace...Jinak díky za milý koment! Jsem rád, že se Ti to líbí...;o)

Přiznám se, že tu píseň si nevybavuji, i když jsem ji už možná taky mohl slyšet. Nejsem odborníkem na pop muzic...Ale díky za informaci! A jsem rád, že jsem Ti osvěžil paměť... ;o)

Můj přelétavý motýlku,
navštiv zas moji postýlku,
čekám Tě v ní už řadu dní,
srdce mé o Tobě si sní,
přistaň sladce v mé náruči,
mé rty Tě líbat naučí,
tak prosím bez všech vytáček
nastav mi ten svůj sosáček!;o)

Díky Bohu? Neber jména božího nadarmo! Já, ješita starý, jsem spíše očekával něco jako díky Tobě!;o(

Trenérka: A já Tě někdy naplácal? Že o tom nevím! Myslím, že by mne v té chvíli podobné choutky přešly a já bych se věnoval činnosti zcela jiné! Zvláště kdyby ta prdelka byla taková, jak si ji člověk u takové sportovkyně představuje!;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
)))))))))))))))))))))

Nikytu:
Nespěchej příliš,
co když se mýlíš
a co když příště pak
Ti slova scházejí?
Slova písně Jitky Molavcové mají v sobě hlubokou moudrost...Spěchej pomalu...

Nikytu: Tu písničku znám, jen jsi ji trochu zkrátila!
Vypadl Ti třetí a čtvrtý verš v první sloce:
...ať je nikdy neobrací
k vrbě křivolaký!;o)

Trenérka:
Jsem rád, že jsem zabodoval i u Tebe! Vzhledem k Tvé jisté zálibě v reálnu to potěší...;o)))

Proč jen deja vous? To je jen otisk minulosti, pouhá vzpomínka...Minulost, ta v našem pojetí času už není a budoucnost, ta se ještě nezrodila! Co takhle kousek současnosti modelované Tvými představami do vysněné podoby?;o)))

A co Ty bys vlastně chtěla, trenérko? Já už si tady jenom tak sním, proto ty náznaky děje, který už si každý musí dotáhnout sám...

Díky, hvězdičko! Člověka potěší, že si i tady přečteš báseň, co už možná znáš z literu a stále na Tebe působí stejně!;o)))
Víš, někdy mne mrzí, že už nejsou ty nádherné vzkazíky, cos mi posílala, a co mne tak hřály u srdíčka! Ale na některé si dosud vzpomínám...;o)))

Je taková, jakou ji kdo chce vidět!;o)))