Když pramínek slz smutku pel
smývá, spal chmury na popel,
venku se rozednívá,
Naděje tiše zpívá,
jak povstala zas z popele
jak bájný Fénix, vesele
vstříc osudu jít máš,
vždyť stezku Lásky znáš...
;o)

Beru Tvá dílka od konce
a duše má si sní,
ukrývám s bázní lakomce
pocity nevšední...

A dlouhý průvod otázek
též vynořil se hned,
zdá se být skoro bez konce
a nikde odpověď...

A pravda jako v Bastille
v Tvých verších ukrytá
se zjevuje mi unyle
a srdce již ji zná!

Ve víně bych ji nenašel,
kdybych jak duha pil!
Jenom když do sebe bych šel,
snad bych ji objevil...;o)

Je to nádhera, Ivko!
Člověk se přitom tak nějak zasní,
svět zas být zdá se tajemnou básní,
kterou sám píšu, /a Láskou zkrásní!/,
stačí pár slůvek...Není to zvláštní?
A ten skvělý a mně poněkud povědomý obrázek/ i ta svíčka symbolizující věčný plamínek naděje/, ten dojem jen umocňují...

Já v lůně solné jeskyně
svou duši topím ve vině
a posléze i ve víně,
ač navenek tak nevinně
se stále diví oči mé,
že léto už je ztracené...
A vzpomínka na verše Tvé
rty samou Láskou zrozené,
ta ke smutku mne dožene
a nesnaž se tvrdit že ne!
Zřím stromy listů zbavené,
a splín teď sídlí v duši mé,
snad podzimní van odžene
vzpomínky na sny ztracené
a srdce v touze zmatené
čas v potu tváře dožene,
jeden druhého najdeme,
Ty schoulíš se v náruči mé,
já líbat budu rety Tvé,
víc již se nerozejdeme,
vše rázem bude nádherné,
tak, kde se touláš, štěstí mé?...

Všem: Nikytu měla pravdu! epka se do kramářské písně nehodí, takže jsem udělal menší změnu ve čtvrté sloce.;o)

Mariaana:
Tak se jen jimi probírej,
až srdce dotknou se,
ze života zas radost měj,
vždyť víc nevrátí se,
co mezi prsty uteče,
jen jiné přijde snad,
buď šťastna, dokud srdce Tvé
se ještě umí smát!
;o)

Sokolička:
Třeba jsi i byla v některém z jiných životů! Kdo ví?

balda:
Když vroucně budeš chtít,
brzy se octneš tam,
jen na paměti mít
musíš: "Nejít tam sám!"
;o)

Láska se nikam neztratila,
ta jenom tvrdě spí!
Aby se probudila,
stačí když bláznovství
dvou srdcí plných touhy
se tiše dotkne jí,
a za okamžik pouhý,
ta srdce naplní...;o)

ivkaja:Tak se nech strhnout! Není to smrtelné!;o)

severka: Samozřejmě, že už jsi ji četla! Tam, odkud se známe!;o)

Nikytu: Nu, občas mi unikne pár záhadných příměrů.Sám nevím, kam na ně chodím...;o)

Aliwien: Díky! Ale to ne já, ale ten duch dávného romantického poety, co do mne v tranzu vstupuje...;o)

Lizzie:
Vždyť já vím! Jen tak připomínám to výročí. Nevím, zda si to pamatuješ, já to viděl mockrát v rúzných variantách a taky jsem o tom hodně četl. I o tom jednom letadle, kde se cestující vzbouřili proti únoscům, a obětovali se, aby nedošlo k větší katastrofě. Kdybys četla záznamy mobilních volání cestujících, co už věděli, že to nepřežijí... Loni na mne taky padla nějaká ta depka, tak jsem tohle hodil na liter...Sem a ještě jinam to dávám, abych nebyl stále jen v tom jednom šuplíčku jako nenapravitelný romantik...;o)

Aliwien: Je to z loňska, dal jsem to sem jen pro změnu a vzhledem k blížícímu se výročí toho masakru...Snad i jako návod, jak se s podobnými věcmi vypořádat - viz ta poslední sloka.../A nemůžu být pořád jenom v edné škatulce.../;o)

Tom: Já vím! Tohle je taky rok staré, i když důvody ke smutku by se našly i teď...Zkusil jsem to dát i sem, když je tu to datum...Zase jsem si o tom přečetl v Readers digest a byla to síla...;o(

Roztomilá prvotinka!
Talent v tobě, zdá se, spinká
a čeká, až ho líbezný
plibek múzy probudí...;o)
------------------------------------
Něco jsem Ti tu na uvítanou nadělil.;o)))

Vítej, princezno labutí!
Kéž oči Tvoje přinutí
svět, by se chvilku zastavil...
Já též to zkouším ze všech sil,
však svět si klidně pádí dál,
čert aby tenhle spěch už vzal!
I hlava má je jako úl,
a já mám klidu jenom půl,
když myšlenek tok se jí žene,
tak jako včely rozzuřené,
když kdos jim krade sladký med...
Též rád bych v jiný rozměr hned
přešel, kde čas tak nespěchá,
kde rozkvetla by touha má
polibkem sladkým, bez konce,
a srdce mé by tichounce
s jiným si pělo v duetu:
" Jsem hrozně rádo, že jsi tu..."

Já vím, Niky, je to nezvyklé spojení, ale chtěl jsem tím naznačit ten prudký zvrat. Poučení: nesnažit se násilně spojovat minulé styly s moderní dobou... Taky jsem potřeboval rychle rým a navíc to mělo zmást čtenáře, když byl ten anonymní den! Nezmátlo...

Tak jsem si pročítal komenty u svých dílek, objevil Tvé jméno a zjistil, že vlastně nevím, co píšeš. Tak jsem nakoukl a nechal se unášet myšlenkami, jen tak, bez jakéhokoli zasahování...
Co z toho vzniklo, vidíš sama...;o)


Náhodné setkání po letech

Vánek si hraje s růží planou,
květy se něžně naklání,
krůpěje rosy dolů kanou,
zvolna přichází svítání...

Vzpomínky něžné v srdci tanou,
na čas, kdy Láska přála nám,
zašeptám tiše nashledanou,
polibek Tobě ještě dám.

Pak odejdeme každý jinam,
dumaje, proč dnes osud nás
po letech svedl, nevzpomínám,
kdy mělas na mne ještě čas...

Šeptám si tiše slova, která
už nedorazí k ouškům Tvým:
" V mém srdci vždys své místo měla
a dále máš!" Je bláznovstvím

si starou Lásku připomínat,
vychutnávat si sny dávné,
na foto Tvé se tajně dívat,
zas toužit po náruči Tvé?

Aliwien: A já si bláhově myslel, že tohle nikdo nepozná...;o(

Ivkaja: Goethe řekl: Postůj chvíle, jsi krásná!;o)