Tak tohle je i šálek mojí kávy,
přemíra cukru vůbec nevadí,
mám rád, když láska vítězství své slaví
a touha srdce něžně naladí...
:-)))
Jo, tohle se mi líbí!

Až budeš shánět tu svěrací kacabajku, vezmi i jednu pro mne, Am*!

Volenka dámská, zubatá už vstává,
pak v rytmu tance dáváme se v let,
to je ten pohyb, o němž se mi zdává
již nekonečně dlouhou řadu let.

Naposled tedy po parketu žití
vířím, než duše moje dá se v let,
modravé světlo v tunelu mi svítí,
já ještě pohled svůj obracím zpět.

Již letím vstříc té usměvavé tváři,
co čeká mne na konci tunelu,
touhou po změně oči moje září,
chystám si řeč...Nespáchám minelu?

Ale i kdyby, co záleží na tom?
Já opět lehce cítím se tu zas,
Nevážím ani tolik jako atom,
jsem energie, nepoutá mne čas...
:-)))

Lenča: Ani ne! Z Tvých písmenek se to dalo tak nějak předpokládat, že pracuješ s lidmi a má to co do činění se službami a vstřícností, tedy žádná byrokratka z úřadu ani cifršpionka...:-)

...Ale tatínkovi to raději neříkej! :-)

Klaron:
Trochu mi vyrazila dech ta první sloka, u Tebe bych něco takového nečekal...Ale v Tantře lásky jsem si čítal a zkoušel něčím z toho obohatit i svůj život...Je fakt, že je to krásné, jenže v dnešní uspěchané době?:-(

Amelie M.: Neboj! Od dob, kdy na mne Kupid střílel, jsem vůči tomu obrněn...:-))

Amelie M.: Samostříl je hezčí slovo, já mám ale raději luk!:-)

Amelie M.:
Mám okno ve své hlavě
a windows v noťasu,
své verše psát chci hravě,
se smyslem pro krásu.

Jsem muž, má noha kráčí
po mechu, po bodláčí

jak duch, jsem přítel Múz,
a nemám žádný vůz...

Amelie M.: Představa, jak Velký vůz v nadoblačných výšinách zpívá Malému vozu, je pro mne kouzelná, ovšem to ostatní by chtělo trochu vymazlit, doladit na slabiky ataque...
Ale chápu, je to první pokus a rychlovka. Já v tom druhém kole taky vlastně nevěděl, jaké jsou přesné podmínky, předtím jsem vlastně jen očkem přelétl tohle. No, uvidíme, co si na nás vymyslí v třetím kole...:-)

Amelie M.: Nevadí! Kdyby svět byl pouze JIN, nefungoval by!:-)

Amelie M.: Proč by neměl mít? Stvořil-li nás k obrazu svému, měl by i pocity mít podobné!:-)

Amelie M.: Jenže tohle není ta praví Ladovská zima, ale nudná šeď bez chuti, tak podobná současnému životu...:-(

Amelie M.: Ano, máme! Jenže zrovna teď ještě doufám...:-)

Amelie M.: Já dnes asi ne! :-(
Vlastně jen si užívám Am*terapie, abych přežil...:-)

Amelie M.: Je-li tu ta negace dvakrát, jednou vzhůru nohama, znamená to, že se vykrátí a zbude jen ten krásný převlek?

Amelie M.:
Typická sedmnáctka! Ale která by tohle nechtěla?:-)))

Kdo hodně chce, tomu hodně schází,
kdo málo chtěl, ten nedostal však nic!
Prost chtění byl by život bez nesnází,
bez přání však by byl jen pouhé nic...:-)

Amelie M.: Až ta doba přijde, chtěl bych nebejt!:-)

Amelie M.: Člověk není vždy jen jako pytlíček smíchu koupený na pouti...:-)

Amelie M.:
Oblecte druhé svým úsměvem a budete-li mít štěstí, ani vy se nebudete cítit nazí! Díky!:-)

Amelie M.: Jsi vnímavá a umíš nalézt krásu v každé z věcí života, což se mi moc líbí! Už aby to jaro tady bylo!:-)