krásně se v té básni prolnul nástup zimy, láska, melancholie, naše první polibky, naše mrazivá období a naše naděje, že vždy, vždy přece přijde jaro, tak to je...napsala jsi krásnou rýmovanou báseň

no tedy říkala jsem ti že je tvoje tvorba teď mnoharozměrná, tenhle rozměr se mi úplně nezamlouvá, asi je to vtipný, ten začátek jsem docela skousla a pak jsi najednou skončil u lásky, možná je to takové ironické viď? psáno s nadhledem a jakoby happy, no nevím, i když teď jsem si ji přečetla znova, promiň, ano je to láska co nás žene dál, žádný čekání na smrt, to láska a nejen k člověku, k životu, ke všemu, vlastně je to fajn, ještě jednou se omlouvám a nechám v tom komentu všechnu i když bych ho nejradši smazala, čau

no ta mě po ránu pobavila, ten vtip a nadhled co s ní tryská nedovedu popsat a já přídám že prostě píšeš čím dál tím lépe, je to rýmovačka jasně, ale je opravdu dobře zpracovaná

jo, myslím to se dotýká spousty lidí, ach jo, mně se více líbí druhá část básně, první sloka mi místy drhne, ale ten obsah znám, dobře, ano Amélie to napsala rozumně

jo, jo a na ní byl prostě skvělý tvůj projev, ten neměl chybu a teď si uvědomuji že přečíst si to sám je dobře, protože svým přednesem si skoro převálcoval ta slova, jsi skoroumělec

no teda tu náladu ti nezávidím, já tedy moc obsah nesdílím, od toho co píšeš utíkám, do svého světa tam nic takového není, ale...myslím že jsem taky dřív propadala takovejm stavům, a taky myslím že tohle nemáš neustále, to jen někdy viď to na člověka tak dopadne, ale souhlasím s tebou, že to tak prostě je, to jen já si tím nechci kazit své dny, víš někoho a něco nezměním, tak musím začít u sebe, jinak z básničky je znát že jsi prostě chtěla vykřičet všechno co tě tíží, je tam toho docela dost

taky znám takový holky, víš, mě dojímá jejich bezprostřednost, jejich jednoduchost a schopnost mít tak jednoduché všechno kolem sebe a navíc je s nima sranda, no ke stylu, jseš to prostě ty kdo vnímá takhle, trochu neomaleně, sympaticky, svěže a bez zbytečných příkras a myslím ještě, že holčina z tvé povídky, kdyby jsi jí dala šanci, by tě hned brala za kamarádku, takovýhle holky mají vedle sebe rády silné osobnosti, vnímají určitou ochranu, ale většinou spolu takové typy nekamarádívají, to jen zamyšlení mimo...čau

možná ta zmínka o Z.Navarový, přitom jen pár veršů a obklopila mě opravdu smutná nálada, ale zase nezkrotná touha, ještě větší než moje běžná...ŽÍT...tak abychom nikdy, nikdy nemuseli lkát nad tím, že nic už se nedá vrátit zpátky...děkuji za tu báseň

Sucháč: já vím že víš:-)

Orionka: je Orionko a někdy je ještě hezčí, třeba dnes a teď, já děkuji

taron: užili a tak to má být:-)

estetickalasicka: vanovaso: Danula: jo, jo holky vnímáte jí tak jak byla myšlená, každá po svém a já vám děkuji

Zamila: znáš:-) a já jsem za to ráda

ŽblaBuňka: dík a nejen za tenhle komentář...

Sucháč: já nevím že jsem nebyla ve formě, kdy?

nádhera a když se najdeme tak vlastně patříme úplně někomu jinému a jsme za to ještě šťastni...já vím blbá asociace, ale tak mě to jenom napadlo, jinak naprosto souhlasím, možná denně darujeme kousek sebe někomu, no na srazu to bylo snad i hmatatelné, dík...všem...tobě...sobě

Amelie M.: jasně a nejen to, myslím že i někdo jiný tam může cosi nalézt, jsi super posluchačka, dík, moc

napsala jsi to skoro jako reportáž, ale s prvky které samozřejmě do ní nepatří, je v tom všechno, přímo to tryská, bolest, nespravedlnost, autentičnost, vztahy, nenapravitelnost jedněch a nevinnost druhých, vnímám toho spoustu, teď bezprostředně po čtení... anonymus má recht, tohle by se klidně dalo rozvinout a dát se do knihy, myslím že napsat bys ji uměla čtivě, ale teď mi stačí tahle povídka

no jasně toto se dotkne každého, myslím, no jsou i tací kterých se nedotkne vůbec nic, líbí se mi, i ten styl, který mi připomněl že mám podobnou, vložím ji, vidím že máš pestrá témata...

asi nemá opravdu cenu řešit co kdyby, ale myslím že občas to zahlodá v každém z nás