dnes sázím na jistotu, nechci si kazit večer, ani tvoje báseň mě nezklamala, ani jsem to neočekávala, to bych ji nečetla

no, je to blbůstka, pravda, ale milá, ale na druhou stranu, je to moc pravdivá blbůstka, ne, ne nenechám se ukolébat, jdu mu vstříc, ani na chvíli se mu nepodám, protože teď vím že ono je nemehlo

takový styl se mi líbí, čtu tvoji myslím druhou básničku a opět mě nenechává klidnou, čtu, vracím se a zamýšlím se a básnička mě opět oslovila

včetně názvu povedené a bolavé

Dnes byly samé pozitivní básničky, tak zakončuji jednou klasicky tvojí, náladu umíš vykreslit dobře, ale stále je co zdokonalovat

Je mi z té básničky neskutečně radostně, skoro se blahem tetelím, je tak výstižná a působí hlavně uvnitř až srdíčko zaplesá nad tím že tu jsme, že jsme součástí ať už kdekoli na světě...Suha Punta je jistě krásné místo a nádherně tě oslovilo, tohle jsou právě ty pocity z kterých těžíme do dalších chvil

Jasně, takhle to také vnímám, zrovna dnes jsem trávila chvíli s člověkem, s takovým tím ztěžovatelem na všechno a na všechny, je mi z něj neskutečně úzko, jenže tahle básnička by mu nic neřekla, ani by ji nečetl, raději nadává, brrr, takže ještě jednou mluvíš mi z duše a pár slovy vyjadřuješ životní filozofii ke které se přikláním

První sloka mě hned vtáhla, má to nápad a zajímavé zpracování, navíc se to dotýká toho co dodnes nevím jak je...takže dává prostor k zamyšlení i když píšeš že "stačí jen..."

Hm, určitě mám nějakou báseň psanou touhle formou, aniž bych věděla...jak už jsem jistě psala teorie (možná mně na škodu) není moje hobby, ale takhle se s tím ráda seznamuji, jinak básnička Větrný podvečer u dvou lip je víc než příjemná

Jej, ta je příjemná, také jsem se zakoukala, působivé obrazy, hravost a pozitivní nálada, to na mě z tvé básně vykouklo

No, hezky, je tak zastřená, přitom tak hříšná...jistě, ve svých představách můžeme cokoli, napsat o tom vkusně je umění

Jste zlatí, děkuji, pro vás má cenu psát

moc hezká, obrazotvorná a nápaditá

musím napsat že na mě působí tak divně, úplně bych čekala pravidelnost, rýmy a nějak se nemůžu dneska "chytit", první sloka právě nastolí nějaký rytmus a pak se mi to nějak rozpadá

Hm, nikdy by mě nenapadlo že ten útvar je báseň v próze, opět dík za osvětu, ale ten text se mi neskutečně líbí, ó, já bych až brečela, jak bych se chtěla vrátit do dětských let, vidět svět očima té malé zvláštní holčičky, dnes můžu říct že ji mám moc ráda a moc ráda mám celý život a mám strach že jednou, jednou cosi pohltí všechno co mám...

tak smířeně na mě působí, ale smutně smířeně, člověk se smíří, ale chtěl by křičet...

Zvláštní rozpoložení tě asi vedlo k napsání téhle básničky, ano někdy je náš život absurdní, nepochopitelný, k uzoufání, zvláštní rozpoložení a možná proto vznikla zvláštní báseň, nepochopitelná a asi i nepochopená jako život sám, občas

naprosto nadčasová báseň, klidně bych ji očekávala v románu z minulého století, úplně mě vtáhla a čtu si ji dokola, ale už nemůžu, protože pláču...

připojuji se k předchozímu komentáři, prostředek na mě působí díky voleným obratům kýčovitě, ale první a poslední dvojverší je bezva

Pro mě je zvláštně melancholická ta básnička a taková roztříštěná, z každé sloky na mě dýchá atmosféra a nálada úplně jiná, ale vlastně je to celkem fajn