Kostel byl tichý, prázdný a lomenými oblouky oken pronikalo jen matné světlo. Vitráže mrtvě shlížely do prostoru. Chybělo slunce, které by je oživilo. Které by v přítmí uvnitř stvořilo barevnou hru světla a stínů. Minul katovskou lavici. Jeho černý plášť proplul tichým chrámem, když rázným krokem prošel až před oltář, shodil kapuci z hlavy a tvrdý pohled upřel na ukřižovaného Krista. Zíral mu do tváře, stejně jako on odevzdanýma očima shlížel na něj. Oba stejně zmučení, stejně odvrženi, stejně osamoceni. Ježíš a kat. Jeden před druhým, každý přibitý na svém kříži. Každý tiše vzdorující, a přesto odevzdaný svému osudu. Tvrdé pěsti, která je oba má rozdrtit, jen Krista poslat do nebes,zatímco jeho do nejtemnějšího pekla. Kdy konečně přijde jeho čas?! Kdy ho Bůh nechá sejmout z kříže, aby ho spálil pekelným ohněm?! Poslal ho do věčného zatracení? TAK KDY?! (Prokleté ruce, kapitla XV.) Kresba pastelkami a bílým gelovým perem na černou čtvrtku. Formát A3. Model Nikolaj Coster-Waldau (pro změnu :-D)

» kategorie

všechny fotografie kresby malby koláže komixy ostatní