Galerie Prokleté ruce - Portréty postav od Máta
Kostel byl tichý, prázdný a lomenými oblouky oken pronikalo jen matné světlo. Vitráže mrtvě shlížely do prostoru. Chybělo slunce, které by je oživilo. Které by v přítmí uvnitř stvořilo barevnou hru světla a stínů. Minul katovskou lavici. Jeho černý plášť proplul tichým chrámem, když rázným krokem prošel až před oltář, shodil kapuci z hlavy a tvrdý pohled upřel na ukřižovaného Krista. Zíral mu do tváře, stejně jako on odevzdanýma očima shlížel na něj. Oba stejně zmučení, stejně odvrženi, stejně osamoceni. Ježíš a kat. Jeden před druhým, každý přibitý na svém kříži. Každý tiše vzdorující, a přesto odevzdaný svému osudu. Tvrdé pěsti, která je oba má rozdrtit, jen Krista poslat do nebes,zatímco jeho do nejtemnějšího pekla. Kdy konečně přijde jeho čas?! Kdy ho Bůh nechá sejmout z kříže, aby ho spálil pekelným ohněm?! Poslal ho do věčného zatracení? TAK KDY?! (Prokleté ruce, kapitla XV.)
Kresba pastelkami a bílým gelovým perem na černou čtvrtku. Formát A3. Model Nikolaj Coster-Waldau (pro změnu :-D)
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kolonialrambo [17], jingjang [17], Flash Gordon [16], Trpaslík [15], Láva1998 [9]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
