Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

(P.) - inspirace fotografií překrásné staré stavby ve Francii.... Bohužel, foto se mi sem nepodařilo nahrát(je moc velké)

znamení Vah

Po každém dešti stoupá z lesů pára...

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

jsem to opravdu já?

Ať už si myslíte, že to dokážete nebo že nedokážete, v obou přápadech máte pravdu. [Henry Ford]

Doufám že jsem zpátky... konečně

asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

Poměrně staré dílko, leč dnes opět aktuální

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

archív - duben 2009

občas přichází... ale jak ho řešit??

zděšení z pravě přečteného článku..

Návrat ztraceného syna (už několikátý)

Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).

..hledejte pavoučí sítě se vzkazy :-)