|
nechám na vás...
|
|
je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín
|
|
život je Cabaret
|
|
je důležité neztrácet naději...
|
|
Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.
|
|
... taky tuhle dvojku určitě znáte ...
|
|
to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)
|
|
... tak to asi je ...
|
|
Lob der Thränen. Franzi, zemřel jsi tak mlád. Zas jedna jako za starých časů. Pathos a omáčka. Výborné pochutnání. Dobrou chuť.
|
|
jsem jen prostě... zmatená, unavená, ustrašená...
|
|
... Je to zvláštní období ... Bod, kde se všechno zastaví ... Nevíte jestli je to jako dřív nebo jestli to bude jinak... Opravdu zvláštní. A přemýšlíte... Posloucháte... Johny Cash ("I hurt myself today... To see if I still feel")...Opeth...Mozart... Fajn muzika, ale tak nějak prohlubuje vaše myšlenky a stavy, že víte pořád míň...
|
|
občas přichází... ale jak ho řešit??
|
|
Taková chudičká básenka. Datuje se ke dni 12. 8. 08. Taková rádobybeatnická.
|