nestýskám si, je to divný , docela klid... tak jako když už se jeden srovná. Čas si stejně beží a je mu šuma fuk, jak moc nadáváme!

Psanec pro Psance verše píše..

S léty přicházejí mnohá porozumění nuancím našich let ve škamnách školičky Velkého profesora a my potom pomalounku začínáme vnímat „les“ za tím „stromem“…

... které v zahrádce nejen rostou tři růže, svítí světýlko Betlémské a běhají zvířátka mnohá.

....jsou mezi náma takové...:))))

…(http://youtu.be/u2gPBstnWxw ) kartáček, pyžamo, ani modlitební knížka to však nejsou

prázdné makovice/ nebudou víc duté/ až se neobuté/ vydaj do mozku/ přes hory a doly/ kde to bolí/ bosky na lásce// vysypaně/ schul své dlaně/ sem/ k těm mým// vysvlékaně tvárná/ marnomarná/ až prázdní se vylžou// přijď mi blíž///

Báseň napsal nezjištěný autor asi v první polovině 60. let minulého století, v době, kdy byla povinná základní vojenská služba, kterou muži nastupovali od 19 do 21 let svého věku....

není vše a vždy racionální "..."

Tento můj starší výtvor je z dob kdy to u mě nebylo zrovna Růžový:) Ale Jako Automotivační Příběh posloužil tak jak měl..

guess who's back, me, the crying bitch . Trochu protáhlé co se týče dílky, ale neodraďte se ani velikostmi slov. Děkuji. Přeji pěkné přečtení nového dílka.))

jen tak z nenadání, zazvonil telefón...