nojo, no :-)

Zase asi trochu netypická...

kdyby jsme si vyměnili roli se zvířaty, dost bychom se divili....

..takže nejspíš zamýšlení nad jednotlivci a celkem..V podstatě ikdyz je nás na své 7 miliard vždy Jsme na všechno sami ..Jen my naše myšlenky,činy a hříchy...

Óda pro sebevraha 2..

I mladí,vidí to co jiní.

dojmy z dnešního gogola v aréně

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

..Zase lidé a lidé..tentokrát hříšníci ;)

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“