Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006

hořká miniatura

Jedna z novějších písní v daktylu s využitím vnitřních rýmů.

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

/////

Napsal jsem jí už hodně dávno, vlastně to není ani báseň...každopádně je to z období života, které je už snad zamnou...vlastně ani nevím proč to tu dávám: )

Zbylo jen slovo proč a střepy ...

Byla a doposud je pro mě aktuální. E

z deky mi vylízal už jenom můj nos a oči, co připomínaly jarní přeháňky...další naděje spadla mi z nebe...a začalo jaro...

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali

a proč je to on, kdo mě nechce? smutné...

...

Hříčka na světlo a tmu.