Nádražní prokletí rádoby básníků

Snad zas jednou budu tančit naplno

co když o tě přijdeme...Krásko, v našich životech nejpodstatnější...?!!

Inspirovano knihou Expanze na Marz.

V každém z nás

splynutí je součást přírody

Když je to silnější a nevíte co vlastně... Touha, pokušení, únik... Slovu láska se vyhýbám.

zápletka se mi zdála, když jsem usnul v autobuse, asi mi ji našeptal duch Stanislawa Lema

Skoro 20 let starý písňový text z doby, kdy jsme ještě nechovali kočky, ale zato to u nás doma skoro začínalo vypadat, jako bychom chovali myši... :-)) (Text je inspirovaný, kromě naší domácí situace, také jednou písní od reggae skupiny UB40... pokud vás zajímá, kterou, tak se podívejte do mého dnešního deníku ;-) .)

Hodina biologie. Jak inspirující. Díky za komenty. :)

někdy přijdou večer, jindy za deset minut osm a ne vždy nám je všechno jasný...

Téměř vážně míněná gnozeologická alegorie, vzniklá v půl páté ráno.