Vkládám první dílko na Psancích. Povídka trochu staršího data, ale snad se bude líbit...

To sotva.

Kam až může člověka zavést zdánlivě neškodný experiment...

Napsáno na motivy kamarádova zážitku

jde spíše o příběh,který se s části udál a i když vyzní zvláštně není až tak nepravděpodobný

tak , a sundala jsem svou 'masku' ze tváře . Osobní vzkazy , dodatky aj. pište do zpráv , děkuji .

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

/*

Taková lehčí erotika... snad to někdo dočte do konce... ;) → nebylo by lepší druhý odstavec vynechat??

Malá a zrzavá, s obličejem plným pih a duší prolezlou skrz na skrz. S otevřeným srdcem, které věnovala. Ale mělo by to snad znamenat, že s ním měla věnovat i své tělo? Nejspíš mělo, ale - znamenalo?

Prolog

Rovněž starší kousek. Zpěvačka je pozvána osamělým podivínem do jeho obrovského, ale opuštěného sídla nacvičit novou píseň. Atmosféra je ovšem oproti jindy velmi neobvyklá.

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Starší povídka napsaná při sledování západu slunce.

Další děsivý vynález z Milovických lesů

„Všechno, co vidíme nebo soudíme, je pouhý sen uvnitř snu.“