Je to tak strašně těžké, rozloučit se se svou Osudovou lásku ...říct Sbohem je nemožné ...jenomže někdy už prostě není jiné východisko, už není kam utéct ...tak to "sbohem" říkám těmito verši ...

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

měla jsem problém... Pozn.: Problém vyřešen ;)

Po dlouhé době zase vkládám dílko... Opět v angličtině, plus překlad...

je to taková říkanka...

Nedostat šanci něco změnit ... volím raději nežít.

Jsem nic, jsem nikdo, ale přezto Tvoje.

Už nemůžu dát slzy světu...

báseň pro dva ženské hlasy...

...

Ráda si poslechnu názor.