..co sem napsat, když za ramenem vykukuje splín a ne a ne odejít, potvora jeden..

Už nějakou dobu nepíši zdaleka tak aktivně, jako tomu bylo dřív. Stalo se něco, že má múza odešla, ale nezmizela. A právě o ní je tento prozaický text. Něco jako zamyšlení se nad mojí vílou nebohou. :)

..chybí mi dřívější doba, třebaže si ji pamatuji jen dle minimálních indicií, které si střežím..chybí mi ta bezprostřednost a lehkost situací, které dělá dnešní systém ještě více těžší..

Takové odpolední pozamyšlení, jelikož každý někoho, či něco hledá..

To si jenom myslíš, můžeš, šlapej dál,..

Láska má bílou hůl

....... i přebytek vitamínu někdy škodí

...další pokus o Haiku ...

Inspirováno písní kapely Listolet

Naše pání učitelka .....

Drobná mini nám ukazuje, jak se mění pohled na milou osobu během let manželství. Nebojte se, vždycky to tak není... nebo je?

A život běží, vážení.

Počteníčko na víkend.