„... a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán. (Hledání Aljašky)“

stalo se takhle jednoho zimního večera, v nejmenované části Prahy

Takové malé nic, část povídky kterou si občas pro radost píšu. Asi tam bude hodně takové té naivity, která je mému věku (15) vlastní. Každopádně ale i úryvek sám o sobě dává smysl a já bych hlavně chtěla vědět co si myslíte o mém psacím stylu, za postřehy a rady budu velice vděčná, kritika vítaná :)

Lyrická báseň

NENÍ pro lidi s vážnou Duší. Obsahuje sprostá slovíčka, není vhodné pro děti. Tak dlouho mi to vrtalo v hlavě, až jsem to hodil na "papír".

Po celém dni, co si lehnu do postele a snazim se jit spat, mi vsechno bezi hlavou.

....

- láskovaná -

tolik samoty

Opravdu jsem nevěděl jak tuhle báseň pojmenovat, ale název něco znamená, pátrejte, neprozradim, jinak bych prozradil celou pointu.