Sedím tu u stolu a sedím tu tak sama, osamocena od světa, který přináší do života cukr.

Pouze sny, které se nikdy nevyplní, jsou věčné .

Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.

.............................

*

jak pro koho ...

atmosféru toho místa, té chvíle, jsem zachytával jen dle paměti a než jsem to dopsal, tak vyšuměla, možná je to ale dobře

a představy

Haiku

prostě tak. nevesele. zklamání je silný pocit, který vás ochromí když to nejmíň čekáte

......