Příhoda z revolučního roku 1989.

Poděkování panu Adamovi Holomkovi za skvělou rehabilitaci mého polámaného otce. (V nářečí - ponašimu)

U mě...

Tak je to tady 100 děl na psancích. Toto je sté dílo, tak si říkám, že by to mělo být jedno z těch nejlepších, je dlouho uzené, snad vám bude chutnat

Pro tu, která pro mne již není. Zklamáním tuto etapu mého života nenazývám, takže i když už není důvod, považuji to za vyznání.

Mini pocitovka

....

Báseň napsaná po ránu, jako zaznamenání útržků dnešního snu.

Co na to říct?

Dáááááááááádááááááááááá!!!! O:OKKSA NHNů}sdhm. , )´jz÷wčz h - Děkuji.

Můj milý.. zvu tě na příjemně dráždivou procházku voňavou zahradou našich utajených snů, představ a přání.. zahradou, kde se může vše..

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.