Jde o "mé" sté dílko zde na Psancích a tak jsem si dovolila přizvat ke spolupráci autora z nejmilejších nostalgika. Jde tedy o společné dílo autorů "ivkaja+nostalgik"

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

Další bláznivé dílko, co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději moc nepočítám, ale je to odraz mé duše!

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

Na motivy Nine Inch Nails.

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

muj nazor..pokus o aj

Tak dnes zase něco nového. Jelikož jsme na hodině českého jazyka dostali za úkol vytvořit vlastní noviny/časopis (já hned několik funkcí - šéfredaktor, grafik, sazeč), tak jsem se rozhodla, že ukážu svůj článek:o)))

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

...výstižnej název, ne?;)

Spíš by to mělo patřit do deníku, je to jen jakýsi útržek...něčeho...nedokončeného...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)