taková zase maličkost

Něco mezi poemou a miniaturou

Malý úsek z mojí nereality.

..jedné ne příliš šťastné noci vzniklo cosi, co je opět jen výlevem mých pubertálních pocitů..O:-)

„Mami?“ Ve dveřích pokoje se objevil synovec a ospale si mnul oči. Máma tu není, hochu, hlídám tě. To ale on nevěděl, protože usínal v době, kdy tu má švagrová ještě byla a ukládala ho ke spánku.

V návaznosti mj. na článek „Humor jako důsledek evoluce?“ mě napadlo vytvořit vtipně hravou blbinku jako kdysi. Text není míněn vážně, je to jen černý humor o fiktivním staříkovi a rovněž samozvaném řečníkovi, pro kterého neexistují tabu.

Někdy potřebujeme právě to, čemu se tak bráníme. Něco zničit, abychom mohli něco začít budovat. Dopustíme, aby se tak stalo?

Jedná se o anglickou verzi mojí původní básně *Dvoutaktová*. I zde doporučuji číst v rytmu tikotu vteřinových ručiček. ;-)

reakce na jednu kauzu. Věnováno oběti lidského Zla.

Tři krátké texty k zamyšlení a intepretaci. Nic dokonalého, jen to, co mě napadlo. Netvrdím, že s tím souhlasím. Ten prostřední je trochu surrealistický.