velmi prastarý text k písni

trošku starší, ale ne zase moc. Každý máme nějaké své spáleniště.

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

Perly ve vlasech mám... (Liter zase nejede, tak budete tentokrát první :-). Obrázek časem. Možná.)

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

...jako tolikrát

Už tolikrát jsme umřeli v bleděmodrém světě smutku...rozhodla jsem se proti tomu bojovat...kdo se přidá?...;-)...* spontální básnička...čeho je moc...toho už bývá příliš...

včerejší ranní nálada, během dne smazaná, dnes jsem ji sem dala zpět:-) vysvětl.: bienechor=nádherné

Má oblíbená ..

jenom pláč...

... jsme luční květy ...

Poslední stromoví - uprostřed nicoty - ukrývá naději - podobně jako ty.

Nejsem básník a nebudu si na něj ani hrát, ale jsou prostě věci, které povídkou nevyjádřím. :-) Stále se pokouším zavést pseudohaiku jako samostatnou básnickou kategorii :-)))

...

je důležité neztrácet naději...

***