Tohle je pro jednu osobu, s kterou to je a bylo vždycky komplikované.

jedním dechem

...nevim...kam to zařadit.....neni to o lásce...

věnováno někomu, kdo je pro mě důležitý a přesto si tak nepřipadá

Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem. (neumím správně indexovat citáty z bible. Je to však z počátku knihy Kazatel, která mě fascinuje už od mládí.)

poplesová, přemýšlivá, jiná než vždy... tvořivě za pochodu, omluvte mě tedy ...

inspirováno povídkou I umřít se musí umět od Timelady, jedním filmem, který jsem neviděl, a písněmi Vladimíra Vysockého. Hudba je již objednána.

Ne vždy vidíme svět takový jaký je a snažíme se schovat za síť lží a klamu, realitě však neunikneme.

Staří lidé, podle mě, mají rozhodně hezčí vzpomínky na mládí, než na současnost, ve které žijí, ve které je bolí všechny části těla, umírají jejich vrstevníci, jsou vytlačeni na okraj společnosti, hodnoty, pro které vyrůstali, nic neznamenají ...

jednou se me nekdo ptal, proc pisu bez hacku, carek... jestli to ma znamenat neco jako cernobily film... to me nikdy nenapadlo... ale cim vic o tom premejslim, tim vic s tim souhlasim a verim tomu...

"Nit se zpřetrhla a loutka se zhroutila na zem. Byl to její první nezávislý pohyb." /V. Butulescu

Inspirováno dílem, které tady už není, a debatou okolo. Jinde ještě smazáno nebylo, proto kvůli kontextu doplňuji: http://www.digitimes.cz/2017/09/mobilni-aplikace-zapad-slunce/

Bez anotace..

Vážím si jí!