Nějak ne a ne najít ten smysl života, tak jsem je se to aspoň pokusil sepsat.

Ze sbírky: "Básně Nebásně" - Jedna z řady starších básní, které jsem nezařadil do žádných sbírek, tak jsem pro ně z milosti utvořil vlastní... :-). Něco mi brání některé jen tak smazat... ani nevím co...

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...

právě toto zrovinka cítím...

životem kráčím, pak dojdu až na kraj světa

Psáno pro případné zhudebnění.

-

Když se kuřeti usekne hlava, tak ještě chvíli běhá, než umře.

Radši bych slyšela pravdu, i když je horší než ty povídačky...

Vnitřní nejistota.. to je můj aktuální problém.. Už to neni jako dříve. Tenkrát jsem byla mnoho méně sebevědomější, ale jsem teď už mimo? Nepůsobí na lidi stále jako ledová královna?

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

S nutkáním vyprázdnit si hlavu jsem se vydala do českých lesů a luhů pátrat po ztraceném klidu.

tak překrásné kvítí

...

Nedá se na ni spoléhat.