Doufám že to bude z básně znát, ale mělo by to být o rozchodu, spíš nuceném, než chtěném...

.....

stále tu jsi

...ovšem dávno tomu již, ale nějak se mi připomnělo

proč je to tak lehké, někomu ublížit....

Ty už jsi pryč a za Tebou pomalu odchází i vzpomínky na Nás. Snažím se uchovat si alespoň tvoji tvář.

:-( :-) :´-( :-)) ... ;-)

moje první rýmovačka, nevím

s láskou

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

aneb: Proč?? ....

..miluji ho, on mě..souznění, které je nadevsechno! :)