starší báseň, dnes jsem si na ni (nevím proč) vzpomněla...

Forma ABaAabAB (velká písmena označují identické verše, malá jen rýmovou shodu), jde tedy o osmiveší se dvěma rýmy. Zadaná slova: Cesta, důkaz, otec, mince, lotr.

...

Možná to taky znáte... ozvěny dávno minulých bolestí, které sice slábnou, ale pořád ještě bolí. Vlny, které omývají duši a vynášejí bolest ven...

2.3. Proč se bát, když vládcem každého dne...i dnešního...je láska?... M.Petiška

...

Po dlouhé době smutných básniček... :-)

jedna jarní, veselá... :)

...

(psáno kdysi jednomu konkrétnímu člověku v konkrétní situaci... ale když si to tak čtu, tak to platí vlastně úplně obecně, pro všechny vztahy)

Ani forma, ani obsah... jen láska a stesk.

Snivá...

("ach" jako můstek mezi slovy a vším, na co slova už nestačí)

Svět je plný barev...

i mandle mám tak ráda...

Občas nesedí slabiky - ale to mě VŮBEC netento... :) I tak ji mám ráda.

Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.