Bolest zůstává, ale už si nepřipadám tak bezmocná... (březen 2022)

Alegorická povídka o vnitřním životě, o mezilidských vztazích a o věčném boji o skutečné lidství v nás.

Sonet z roku 2021. Napsala jsem si to tak nějak víceméně pro sebe, ale pokud by se někdo chtěl na poselství básně přiživit, má mou plnou podporu.

Sonet z konce roku 2018, nějaké víceméně kosmetické úpravy byly provedeny nedávno. Je to trochu o Wagnerově hudbě, ale opravdu jen trochu.

Sonet z roku 2018. Jakási snaha o vyjádření mého tehdejšího postoje k životním nepříjemnostem.

Některé stavy mysli dokážou překvapit, zvlášť když je neočekáváte ani v těch nejdivočejších snech. Povídka v dopise.

Je to má oblíbená tramvaj, protože jezdí tam, kam potřebuji; ty, které mají namířeno jinam, mě až tak neberou. V jednom verši je zašifrované Strossmayerovo náměstí.

Příbram, 30. 10. 2021. Při procházce poněkud zanedbaným parkem na jakémsi malém, polozapomenutém náměstí na mě dýchla nefalšovaná podzimní vůně.

Příběh, který je možná trochu nejasný a hůře uchopitelný, vlastně není příliš důležitý. Chtěla jsem vyjádřit spíš pocit, jakési neúprosně zdlouhavé rozpoložení duše...