Znám lidi, kterým cukr nedělá dobře. Jsou pak hyperaktivní a stokrát dokola omílají jednu věc, až z toho všem v jejich okolí třeští hlava myšlenkami na vraždu tupým předmětem. To jen tak na okraj. Báseň je ta nejklišoidnější rýmovačka, kterou jsem kdy (v matice) složila - na rozdíl od spousty básníků se mi o osobním životě píše nejhůř.

ne, nemám crush

napsáno v kutné hoře

kategorie je zavádějící a označení báseň taky.

leonardovi, káje a nikomu, kdo mě zná (volný verš), alternativní název profesionální samotářka.

a tribute to feminism i guess? napadne-li někoho lepší název, sem s ním!

euology

Silberkarklamm a okolí

portrét v černobílé

metaforická rezonance pohanského boha ve žluté

Originál napsaný propiskou na cizích zádech.

pixličky cigaret jsou vlastně malé osobní svatyňky kuřáků (ale stejně jsem to složila na schodech kostela)

co zbývá nám/než se kát/či žít?

inspirovaná dnešním rozhovorem se slovotepcem (a hlavně tím jménem)