Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.

Jedna, která mě napadla právě teď na zahradě.

Nedořečenost, pokud čtenář nezná specifika textu, těžko nalezne jeho poetiku, to je úskalí nedořečenosti. K tomuto textu: vím jen tolik, že si Luboš Javůrek vypůjčil název pro svoji folkovou skupinu z nějaké knihy, kde to byl termín (myslím, že správně "bokomaru") pro největší rozkoš, na nějakém ostrově, která spočívala v dotýkání se bosými chodidly.

Věnováno všem Psancům. Já tady teď tolik nejsem, ale vždycky sem budu patřit.

Milé kolegyně, nehledejte v tom žádné dvojsmysly, je to prostoduchý výjev ze života venkovana.

V básni je se svolením autora Jana Nového Cimbury použit úryvek textu písně skupiny Pohoda Rock "Ahoj a napiš."

Pro změnu jedna zbrusu nová, vymyšlená právě teď.

Básnička s hádankou. V básni je skrytý jeden obor lidské činnosti. Uhodne někdo?

Malé absurdní divadýlko. Herecké obsazení: Mladý muž (titulní postava): Pavel Liška, řidič: Josef Bek, Starý muž (starý malíř) Josef Kemr, Stará žena se skříplavým hlasem: Marie Rosůlková, ostatní si domyslete...

Absolutní rým je, když se v rýmové koncovce použijí naprosto stejná slova, je ještě méně poetický než rým gramatický. Údajně ho vymyslel Jára Cimrman.

Pokusil jsem se vcítit do ženy. Cestou z hospody, jak jinak u chlapa.

Senrjú

"Odevzdání se" charakterizuje toto rozpoložení lépe než vášeň… Alan Watts

Tohle jsem včera napsal na plesu na hospodskej lístek.