freeform senrjú

O neuchopitelnosti kouzla ženskosti. Pro všechny skvělý ženský.

Inspirováno včerejší procházkou po Novém Jičíně

Tak zas jednu starší.

Všechno má svůj čas.

Zděděná báseň. Autorka Šárka Hurtová.

Abych trošku naladil sváteční atmosféru.

Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

Jedna starší, neučesaná

To jsem takhle nedávno čekal na manželku a na dcery před supermarketem. Vedle mne byl přivázaný pejsek, taky na někoho čekal. Vedle humorné roviny je v básni i rovina o sklouznutí ke konzumnímu životu a rovina o pomíjivosti.

Napsáno na vojně. Skutečně jsem v sudu pálil spisy Lenina a další komunistickou literaturu z nařízení bývalého politruka (po revoluci si z dveří kanceláře odšrouboval cedulku Zástupce pro věci politické a přišrouboval tam cedulku Zástupce pro kulturu a výchovu a jelo se dál). Jen ten prosinec neodpovídá, bylo to někdy začátkem roku 1990. Ten prosinec tam je jako symbol pro období těsně po listopadové revoluci.

Takový můj mikrosvět. Zahrada, pivo, kočky...

Nic světoborného. Miniatura, která jistě napadla již spoustu amatérských básníků přede mnou.

Něco jsem tu četl o tom, že si někdo hřeje na prsou hada, tak jedna starší.

Milé kolegyně. Vy, které máte svoji domácnost, tohle jsem měl pro vás nachystané naživo, leč daly jste mi košem, musíte se spokojit s písmenky na monitoru.