Jak nás život mění - naše myšlenky, naše prožitky vrývají se do tváře i duše - bohužel nesmazatelně

pláč nad sebou samým, nad životem a nemožností jisté věci řešit - jen přijímat, například : úředníky - ty mě teda dostali na kolena, naprosté životní rozčarování a víte, co je nejhorší? Vidět umírat lidi v nemocnici mě tak nepohoršuje a nerozrušuje, jako prach(s)prostá úřednická kontrola - absurdita, zbytečnost... zbytečnost až k pocitu na zvracení z těch nesmyslných nařízení a paragrafů.