O tom, čeho se lidé bojí. Nevím, kam to zařadit.

Po letech.

místo obvyklého čtyřaněcomáloverší to nabobtnalo do tohohle objevného beztvarého moudra. Co už s tím, no...

pro mě asi tak trochu netypická, ale což...

doslova

Podle indiánských bájí se nesmělý jižní vítr zamiloval do dívky se zlatými vlasy. Jenomže se jí to styděl říct. Jen se díval a váhal až jednoho dne zjistil, že dívce vlasy zbělely. Bláznivý vítr se totiž zahleděl do pampelišky...

Strašně mě baví jen tak sednout ke klavíru, zapomenout na všechno a nechat se unést fantazií. Říká se, že každá tónina má svoji vlastní barvu a náladu. Tak tohle je pro mě d-moll :-)

o životě

nojo, no :-)

měla by tam být ještě jedna, snad ji někdy napíšu :-)

Nemají nic společného. Snad jen to, že přiletěly v noci. Nevím, jestli nemají být spíš v deníku...

zase jen taková posmutnělá nálada

střípky poházené po kapsách

harampádí