Věnovaná.

(Kategorie může být zavádějící, ale za to může jen náš omezený pohled na lásku. Uvažovala jsem, jestli to nedat do skupiny "Srdce nesoudí", ale já o žádné dělení se do skupinek nestojím. Takže pokud má někdo potřebu si na mé "srdcovce" smlsnout, nechť si to užije. P.S. Možná přibyde nahrávka.)

Tipuju tak 3, možná spíš 4 roky zpět. Takový výkřik.

(I tak má stejný humor jako já a sklenici kyselých okurek sníme obě na posezení...)

Na mě asi nezvykle depresivní, je to ale jen vypsání se z frustrace.

původně patřila jen do komentáře, ale je tak povznesená, že jsem se o ni chtěla podělit... navíc pro mě stále aktuální

Báseň na přání. Berte, prosím, s nadsázkou. :-)

Fotku jsem sprostě ukradla a upravila Jindruchovi, snad mi to odpustí, inspirovala mě (nejen ta, mnozí poznají).

Že by nová vlna?

Jedna "naštvaná", možná působí zmateně. Za názory budu vděčná.

Zajímalo by mě, jestli někdo pochopí, o kom ta báseň je, i bez kontextu. Indicie tam jsou.

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.