bí frí.

aneb jak se všecko zbláznilo.

taková trošku... jednodušší...myslím.

tak a nejinak.

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.

já vážně nevím... ale blbost to pro vás bude ač pro mne životně důležitá slova.

pozor ne kuřátka.... je to trochu jak básenka pro dětičky, tak jednoduchá. ovšem krutá a hloupá k tomu

jednoduchá ale nesnadná, včera neděle nebude ale za týden byla zas, utopila se v kávě otrávené křikem racků co jak zjara chtěli zmást můj sluch.

věnováno člověku, který si z ní stejně nevezme nic

jen slova co se ze mě neřízeně vysypala..

trochu dlouhé...

ale ne... už zase ne-rým, ne-námaha, ne-myslet :)...

myšlenkový proud. někteří toto neberou jako poesii... ti prosím omluví mé zařazení k básním. ale pokud také milujete... okamžiky zaváhání...

nevím kam přesně to zařadit... šílenství, žádost a zoufalství se slívají v jedno a tvoří skrze mě nečitelnou změť slov...která vás koneckonců ani nemusí zajímat.

omluvte mě.... asi jsem divná.. je mi divně... ono to přejde

asi se to nezdá, to zařazení, ale je to tak... to opojení... ó =)

Lob der Thränen. Franzi, zemřel jsi tak mlád. Zas jedna jako za starých časů. Pathos a omáčka. Výborné pochutnání. Dobrou chuť.

ššššš---šššš--- železniční

no nevím nevím