Pravdivá báseň s černou vizí budoucnosti...

Nemá smysl nic hledat, stejně to nenajdete... Nejsme bordeláři... Každý má doma svýho skřítka zlodějíčka, který mu dělá neplechu.

To je nemoc stejně jako žízeň. Nevyléčitelná... Sedne na Tebe a seš v řiti... Nepustí Tě... A pak, že nic nedělám... Ne, ne, ne... Sem v tom nevinně... Sedla na mě lenost, nemohu ji přemoct !!!

Někdy je lepší snít, než bdít...

Sliby chyby, proto je lepší nikomu nikdy nic neslibovat !!! Neslíbíš, nemusíš si vyčítat, žes to nesplnil. Ale Vy stejně budete slibovat dál, stejně jako já... No přece slibem nezarmoutíš !

Je takový jaký je...

Námět na tuto pro mě velice srdeční báseň vznikl v roce 2009 na zahradě u mého spolužáka Zdendy v Městečku u Olbramovic a je o tom, že když člověk vypije pár piv a jen tak se zasní uprostřed noci a pak se ráno za svítání probere do kruté reality života...

I když má oblíbená světluška létá daleko ode mě, tak bych tuto báseň chtěl věnovat všem světluškám, které někomu svítí na často trnitou cestu životem...

Tato báseň je o smutné dnešní zkažené době a především o lidech, kteří ji vytváří.