Když led roztaje v živou vodu, kterou ne každý může pít...

S Tebou hřeje, zebe bez Tebe srdce plné snů a mysl imaginací...

Mé druhé a pravděpodobně poslední letošní dílo vznikalo dlouhou dobu a obsahuje mnoho mých vnitřních pocitů.

Po dvou letech přišla nečekaně báseň, která nepočká a touží být zveřejněna teď hned v noci. Možná i proto, že je posetá hvězdami...

Báseň s dvojsmyslným názvem o slastech a strastech lidského života, která ukončuje tuto sbírku. Děkuji všem, kteří přečetli nebo dokonce okomentovali některé dílo ze "Vzpomínek přítomnosti".

Mít svůj vlastní svět uprostřed okolního světa. Touha a zároveň obava spojit tyto dva světy dohromady v jeden celek.

Obal mnohdy prodává zboží a někdy nás ani nezajímá, co se skrývá uvnitř...

Lásky se mnohdy mění stejně rychle jako roční období... Jarní paprsky je zrodí, aby později v zimě uklouzly po ledu a spadly z hvězdných výšin na tvrdou zem...

Je potřeba se naladit na stejnou notu, aby nám ta životní píseň nedrhla.

Záchranné polštáře tlumí kruté rány osudu, žel často pouze v realitě snové.

Verše plynoucí krajinou často minou cíl a ztratí se kdesi v mlhavém oparu.

Občas je potřeba tak trochu vymazat nebo odsunout z mysli a srdce bytost se kterou nás pojí něco pěkného, žel patřícího minulosti, abychom mohli přítomností tvořit další minulost a vytvářet nové vzpomínky přítomnosti.

Boj imaginace s krutou realitou...

Intro do mé nové sbírky "Vzpomínky přítomnosti", kterou Vám hodlám postupně představit v celé své kráse.

Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......

Touha po prchavém štěstí, které na okamžik rozplyne realitu všedního bytí...

Milovat to, co nás ničí, je přímá cesta k úplnému vyhoření.

Smutný a vážný text v rychlé a zběsilé formě. Takže si držte klobouky a otevřete oči dokořán. Bude to jízda. :-)

Je to tak asi rok nazpět, kdy v jednom malém baru na benešovském nádraží všem žíznivým bratrům nalévala sestra životodárné tekutiny. To se to pilo, až se někdy i přepilo... Žel už tam není. Vzpomínám s láskou. Takže pro Tebe, Kamilko. A taky pro všechny padlé bratry...

Taková omluva Kamilce za Sázavafest 2011, holt nejsem nejlepší společník.