Tato báseň je o smutné dnešní zkažené době a především o lidech, kteří ji vytváří.

Vyčuranost některých lidí nezná meze... Vydělávat na lásce se vyplatí... Ptáte se komu ? No přece stvořitelům Láskostroje... Snad nejste jedni z těch, co je sponzorují...

Melancholická báseň o alkoholem ovlivněném srdci, které se přesune z hrudi do kalhot.

Obal mnohdy prodává zboží a někdy nás ani nezajímá, co se skrývá uvnitř...

Než se odmlčím a bude slyšet jen tlukot mého srdce...

Mít svůj vlastní svět uprostřed okolního světa. Touha a zároveň obava spojit tyto dva světy dohromady v jeden celek.

Barvy své rozpít do Tvých snů.

Skrz Tvé chmýří šátrat po Tvém těle.

Někdy je lepší snít, než bdít...

Neni tu vše v pořádku, když kráčíme kupředu pozpátku.

Útěcha není v alkoholu, ale v lidech, kteří nás často k alkoholu dovedou a pak zapomínáme, proč se vlastně trápíme, než nás útrapa dožene.

Bez slunce není života.

Svět okolo nás je krutej a proto někdy nezbejvá nic jinýho, než zajít do příjemného prostředí barů a hospod, neboť právě tam často vysedávají ti nejchytřejší lidi na světě, kteří čím víc konzumují tamní medicínu, tím se stávají chytřejšími a chytřejšími.