Král Slova Kuba: děkuji...

Souhlasím. Docela často díky jedné blízké osobě zažívám, jak dokáže upřímnost ubližovat. On si myslí, že je fér, být upřímný, bez ohledu na to, co to s tím druhým udělá, a sám není schopný upřímnost jiných pobrat. Tak jsem radši splachovací diplomat :D

Zamila: Hm, tak to mně tak 289... :-D

Ailin: Hm, tak mně je, co se optimismu a iluzí týče, asi 70 :-D Ale můžeme být rádi za poezii z těch krásných chvil :-)

Zamila: Děkuju, Zamilo... to víš, to jsem byla ještě mladá a plná optimismu... :-I

Lenča: Děkuju... :)

Hm ... Tak to já jsem upřímná a drzá :-D Ale jako tak hezky mile drzá :-D No, znáš mě ;-)

Nádherná... Užila jsem si ji :)

Máš čim dál tim lepší formu ! A teď nemyslim jen tu poetickou :-) Tvá poezie je plná energie, jen tak dál ! Má to styl :-)

Moc hezká :)
Jó, svět bez problémů - to by byla hodně brzo nudaaa! :D

No, ta "puchap-ka" mě dostala teda :-D

Páni, ta je teda hodně zamilovaně oddaná :)

Tak ta je krásná !! Snad nejlepší báseň, co jsem od Tebe četla ! Vážně úžasně originální a ladná. Paráda :-)

Moc se mi líbí především ten refrén. Ten o příběhu jak vznikl tvůj vesmír. To je krásné. Má oči jen pro tebe a tvůj svět.

Yana: ano, je to na besedu.. s tím, co jsi napsala naprosto souhlasím.. :) díky za zastavení..

Orionka: jo, to jo, takhle to vidím taky :)

nějak nemám na dlouhý komentář, vidím to podobně, dnes mi navíc sedla tvoje úvaha do noty, je důležité najít zlatou střední cestu, hlavně být pravdomluvný a ne falešný, nebo povrchní, je důležité umět jen nepřitakat abychom neměli problém, umět říct svůj názor slušně jasně a každému stejně, to je důležité. A někdy někomu přehnaná upřímnost může přinést jen problémy, mám v památníku z deváté třídy od spolužačky napsáno...zachovej si svoji upřímnost...ano zachovala jsem si ji, ale vždy jsem věděla kdy a jak ji použít, to myslím byl větší dar. Takže být pravdomluvný, nefalešný, nebát se říct svůj názor, ale vědět komu a jak, to je umění. Upřímnost není drzost a neomalenost. Tohle by bylo na besedu, viď. Jo dobrá úvaha. Teď mě ještě napadla situace: upřímnost ve výchově, ano to je důležité téma, ne každý má krásné, šikovné, společenské, nadané a inteligentní dítě, když mu od mala budu tyto chyby upřímně předhazovat, vychovám z něho chudáka, neschopného, zaujatého tím že je ošklivý, hloupý budižkničemu ale jde to i tak že z něj bude schopný, krásný člověk...to mě jen tak napadlo, občas člověk z úst rodičů slyší sice pravdu, ale takovou co se zařezává, hluboko...a nemusí ti rodiče lhát a být neupřímní, jen taktní a empatičtí, no jak říkám je to na besedu...ahoj

Já to vnímám spíš tak, že v anonymitě se rychleji projeví a odhalí to negativní, v tom souhlasím. Ale pokud jde o normálního slušného člověka, nezatíženého žádným traumatem apod., tak přece nezačně mluvit vulgárně a urážet jenom proto, že může. Ale možná jsem idealista :).

Orionka: víš.. já si nemyslím, že člověk se chová stejně, bez ohledu na prostředí.. spousta lidí, když je nikdo nevidí, dělají věci, které by běžně nedělali.. takže, pokud jsou skryti za počítačem, chovají se hrubě, protože je možnost aspoň na někom si poléčit třeba své malé sebevědomí anebo se s někým pohádat.. anebo se chovají přehnaně mile, protože těm v reálu tu lásku neumějí dát a tak se o ně dělí třeba takhle.. to je něco, jako zamilovanost, ta taky člověka mění :-)

vsadím se, že kdyby zavřeli deset lidí třeba do obchodu, narvanýho zbožím a nechali je být, devět z desíti tam něco čmajzne, ač vlastně vůbec zlodějem není.. :)

Pěkná úvaha, taky o tom někdy přemýšlím. Podle mě je to o schopnosti najít střední cestu mezi tebou zmíněnou neomaleností a na druhé straně neupřímností, licoměrností. Obojí je myslím špatně, i když to první asi dokáže víc ublížit.
A pokud jde o anonymitu internetu - člověk se všude chová tak, jak je mu to vlastní, prostředí za to nemůže.