přejel po mně mráz.. přeju, ať ti není moc smutno..

Yana: vanovaso: Lenča: děkuji :)

Yana: to mě těší, děkuju za zastavení..

Lenča: také ji pořád vidím okolo sebe.. tak nějak si i představuji, že tu okolo mě pobíhá a i klukům, když jsou smutní říkám.. "podívej, právě ti čmuchá k uchu, právě se po tobě válí" a hned se začnou smát :) děkuju..

vanovaso: je to těžké, ten pocit naprosté bezmoci je k zbláznění.. i já mám podobnou zkušenost s blízkými lidmi a nikdy nebudu litovat, že jsem s nimi byla až do konce.. a jako ty si říkám.. třeba jednou bude někdo i se mnou..

ať ti zbudou jen krásné vzpomínky, co tolik nebolí, děkuji

Severak: Děkuji za komentář. :-) Ta tvoje báseň se mi líbí, připadá mi spíš někde mezi dadaismem a surrealismem, ale vtipná rozhodně je.

Nicméně, já mám ze čtení tohoto svého textu trochu jiný pocit - jako by vyprávěl o světě, kde nefunguje čas a prostor. Všechny postavy jsou současně na několika místech, dělají několik různých věcí a všechny události jsou roztaženy od začátku až do konce a zbaveny zřejmé příčinné souvislosti. V podstatě si čtení takového textu vyžaduje vnímat vše, co v té povídce je, současně, což je již při tomto rozsahu povídky velmi náročné. (A teď si představ, že by to byla třísetstránková kniha!) Když to srovnám s původní povídkou, přišla tou transformací o řadu souvislostí, zejména o ty, na které se zaměřuje strukturalistická literární teorie. Na druhou stranu nepřišla o téma a jsou v ní stejné postavy.

to kouzlo dýchlo i na mě...

tomu rozumím...pěkná

je to báječné, mé gusto a mohuli snad připonínku-ten poslední řádek mi v recitace nejde moc hladce...

obrazotvorná a hezky čtivá

líbí se mi co v básni vyjadřuješ, jak spojuješ advent s láskou, vzpomínkami...přeji ti...nejen krásné vzpomínky;-)

tvé texty mi jsou velice blízké

umíš dobře vytvořit atmosféru(to se ti povedlo i v té básni o nemocnici), přeji ti krásný předvánoční čas, plný kouzel, lásky a vůní

Leslie: Děkuji :)

a kde je vlastně pravda? každý má tu svou...někdy je to těžké zjistit pravdu, těch pár řádků by vydalo na dlouhou úvahu

vanovaso: Díky :)
Hmm, někdy jsou ty zkoušky příliš... Ale když je přece jenom překonáme, je to úžasný pocit, ne? Ta hrdost, že jsme to zvládli, ta moudrost, co nám to může dát a ten pocit vlastní síly, o které jsme třeba ani neměli potuchy...

Zamila: Díky :)

ŽblaBuňka: zapomněla jsem ti poslat předchozí komentář

Nádherné, Vanovaso...
U nás na Vysočině už je troška sněhu, tak je to takové kouzelnější :)
Taky mám v duši ´rozvoráno´, ale dokud je tam pořád láska... Ještě to s námi není tak v háji .)

skvělá odpověď na tu báseň, děkuji...plameny si s uzly poradí...kdybych tě neviděla na vlastní oči, tak si prostě myslím že jsi neskutečný:-)...