Velmi hluboké a ten kdo umí číst mezi řádyk v tom to dokáže najít více než je básní řečeno :)

Lenča: Jednoduchá uvaha nad složitou věcí... Není právě ta chvíle, kdy nás vše přestane bavit, znamením toho že jsme se už vše naučili? A pokud ne, jak to poznáme?? Člověk se musí brát jako idividuum kterým zákonitě je. Jeho fyzické tělo je odrazem jeho duše, byť stárne rychleji. A pokud je už toto tělo slabé a bez vůle žít, pak je smrt vysvobozemím stárnoucí duše ze staré schránky... Ale i tělo může zůstat mladé, avšak opět záleží na duši. Jak jsem řekl, idividuum je člověk a duše je idividuem.

tohle přece není blbůstka, tohle je vážně míněné dílo. Teda řekl bych.

Skvělé zakončení.

Přímo k věci, bez vytáček... přesto ne vulgární. Líbí se mi to, moc :-)

Amen :-)

čmich čmich :D

;-)

vanovaso: tvým přístavem jsou především verše.. :) a je dobré, že cítíš v něčem oporu.. že ti něco pomáhá.. (ten můj povzdech - než jsem přečetla tuhle tvojí, zrovna jsem myslela na kamarádku, které zemřela dcera na štědrý den - zanedbali jí slepé střevo..)

Meonys: máš pravdu, bohužel.. (mám doma tři týdny týrané štěně z útulku..)

Singularis: stále si trvám na tom, že je to úvaha.. která rozvíjí další úvahy.. třeba takové, jako jsi právě popsal ty.. :) o to mi šlo..

líbí se mi dost..) :D

virtuální smečkou jsme? No, pěkně děkuji a pocit vyprázdnění ve mě evokoval něco ...opravdu, opravdu spisovného :-)
no...asik neměla být ta báseň veselá, ale já nevím, tyto dvě věci mi navodily celkem příjemný, veselý pocit z básně, promiň, ale asociace si dělá, potvora, co chce:-)

hm..., jakoby mi tam něco vadilo a už vím co, asi ten smutek, jakási bezmoc...

nádherná

šedivá barvou her a štěstí... a teď jen šedivá, šedivá barvou vzpomínek?

moc krásná

:-)

to není zmařené to je super...

Souhlasím s Mátou, zvlášť v tom, že hrůzy, které se dějí kdesi daleko, nás odvádějí od řešení našich vlastních problémů. Připadá mi, jako by spousta lidí před svými problémy utíkala a nahrazovala si je právě buď hrůzami ze zpráv, nebo dokonce fiktivními hrůzami z katastrofických filmů.

Když nad tím přemýšlím, podle mě hodně závisí na tom, o čí pohřeb jde. Je to pohřeb blízké osoby? Neznámého vojína? Celé naší civilizace? Můj vlastní? Pokaždé to vede k jiné úvaze. Myslím, že je to spíš jen naznačené téma než úvaha. Ta by snad měla být trochu delší a podrobnější.

Amelie M.: Umění není čistě vědomá činnost, kterou by měl autor "pod kontrolou", a tak jako byla náhodou objevena spousta vynálezů, určitě stejnou náhodou vznikla i spousta výjimečně hodnotných uměleckých děl. Myslím, že A. A. Milne to snad ani tak nezamýšlel, ale propůjčil medvídkovi Pú svoji vlastní schopnost dumat, a proto to tak vyznívá. (Čistá náhoda to nebude, to by z toho J. T. Williams nemohl sestavit celou knihu, nebo by byla už na první pohled nesmyslná.) Mám přečtené i pokračování od Davida Benedicta (Návrat do Stokorcového lesa) a tam jsou sice charaktery dodrženy velice dobře, ale ten dojem filozofické hloubky už tomu (podle mě) většinou chybí.

Jinak, pokud je medvídek Pú opravdu známý, těší mě to. :-) V každém případě děkuji za přečtení a komentář. :-)