no, tak já ti tedy nemám co vytknout.. na mě to působí tak trošku jako film pro pamětníky.. a ten nádech mě láká.. kdybych nemusela číst na pc, ze kterého mě bolí oči, čtu dál.. takže teď si dám chvilku pauzu, ale opravdu jsi mě zaujala.. :) jdeš na to zvolna a stupňuješ zvědavost.. to mě baví..

Rozumím Ti...proto jsem kdysi cosi přehodnotil... :-)

Carlosek: Je mi z toho taky trochu smutno. Asi jsem trochu sobec, asi mám svoji hrdost... ale tohle bych neuměla a nikdy nechtěla ani z jedné strany. Mě by se těžko žilo s vědomím, že pro mě někdo obětoval své stěstí a já mu nemám co dát.
Je to těžké... ale papíru se svěřuješ hezky, to ano :-)

ten závěr mě pobavil :))) krásně to plyne.. a začíná to být vážně zajímavý..

Zase mě bolí oči...ale stálo to za to...:-)

jééé.. tak já chtěla přestat a teď mi to asi nepůjde a budu muset číst dál.. :)

Jj, doufám, že měl radost, já bych ji měl...:-)

Carlosek.. z toho, co píšeš je mi docela smutno..

Děkuju! Pravdou je, že je to můj příběh. To já se rozhodl, že když nemůžu být součástí jejího života jako její "milenec", chci být dobrým přítelem, který jí pomůže dát si život do pořádku a najít to co v něm ona hledá. Nechci ze sebe dělat mučedníka. Jen občas, když je to těžší než jindy, věnuji své trable papíru. Potom mám zase na chvilku sílu být jejím strážným andělem. Uvědomil jsem si totiž, že někdy milovat, znamená obětovat své štěstí pro toho, koho miluji.

Mayfair: mám pocit, že vydržím.. :))

fakt se to dobře čte :) pěkný..

Amelie M.: Páni, ty ses pustila do babiččina domu? No je fakt, že jsem o pěkných pár desítek! let starší než Marty v tomto příběhu, ale mám dva dospělé syny a ti mají spoustu kamarádů, takže trochu z jejich mentality jsem snad vstřebala :-) Aspoň doufám. V době, v které se to odehrává, jsem byla v Martyho věku, takže i troška retro nostalgie. Jsem zvědavá, jestli vydržíš. Ale mohu slíbit, že jestli ano, dočkáš se i nějakého toho napětí (trošku strašidelný dům jsem si nemohla odpustit, i když je to už kapku klišé). J.

hezký a pohodový čtení :) takhle kapitola je moc fajn..

je docela zajímavý, že vyprávění z pohledu sedmnáctiletého kluka v tvém podání, kdy jsi, jako autorka, o pár let starší, zní naprosto přesvědčivě..

už bych ho ráda viděla v tom domě :)

je vidět, že psaní ti není cizí.. :) ne, že by mě tato kapitola nějak ohromila.. ale chuť do čtení mi zcela jistě nevzala.. čekám, že přijdou velká překvapení a možná mě to i strhne.. :)) těším se

hmm.. ty umíš naladit.. kouknu na další kapitolu.. toto mě velmi zaujalo :)

Amelie M.: Miluju horory :-) Díky!

Amelie M.: Díky. Třeba mě někdy napadne pokračování, ale zatím mě nic nenapadá. :-)

až mrazí.. pro mě je to spíš kategorie horor.. ale dobře ztvárněný :)

Jsou chvíle, kdy by si každý měl umět říct, jestli to má smysl. Jsou chvíle kdy by si každý měl umět říct dost. Ve vztazích nejde jen brát nebo dávat, zdravý vztah je o obojím. Jsou chvíle, kdy je třeba jít dál a ne se paličatě držet něčeho co nenaplňuje, co bolí a přitom by třeba mohl jinde najít mnohem víc, než dostává teď... sebemrskačství se tomu říká. A pokud je protějšek trochu citlivý, ví o tom, ani jemu to nemůže být příjemné. Toť jen můj názor na nastíněný děj. Každý nechť si volí svou roli jak je mu libo :-).
Hezky vylíčené.