Trochu mi vadí to "ukrývá - neskryješ", obměnit to (synonymy/metaforou) a vypočítat si hezky rytmicky slabiky, bylo by to lepší. Závěr se mi líbí. Příjemná jednohubka ;-) Ale o mně to neni, já jsem ďábel :-D ;-)

Severak: To já se taky kolikrát neznam :-D To máš ale řešit na FB, ty ťuňtíku ;-)

elisza: Děkuji

Amelie M.: jsem tragéd, nemám napsáno a už dělám reklamu. Asi ve mně dřímá obchodní duch. :-)

Skvěle zredukovaná báseň, příjemný hlásek (škoda, že ho trochu přehlušuje klavír, ale to znám z vlastní z praxe, no ...). Takže fakt pěkný. DDD se má ještě co učit ! :-D Né, vtip ;-)

Zajímavá iluze. Nechyběl tomu tvůj smysl pro humor.

ty jsi správnej tragéd severáku! :)) jo, tak sem s povídkou! :)

Zamila: na facebooku jsem našel tvou fotku z gymplu, nepoznal bych tě :-)

Ailin: díky, díky.. asi sem časem přihodím i něco staršího, již publikovaného.. :)

Jiří Turner: samovznícení není pro nic za nic, viz anotace

Amelie M.: Díky, Amelie... vítej ve skupině :-)

já nevím proč, ale ve mně tvá báseň evokuje vzpomínku na jeden pořad pro děti "byl jednou jeden život", jistě znáš.. :) možná by se to vše, co přirovnáváš k vesmíru, dalo přirovnat i k životu v životě.. tedy v člověku.. :)

Severak: No, jo, vlasy :-D I ty lišáku :-D

Zuzana byla má nejvíc nejlepší ;-) kamarádka na gymplu :-)

moc hezky zpracovaná myšlenka..

Zamila: Zuzana byla má první láska v první třídě. :-)

Orionka: Jé, já tu mám překlepů. Ohnivý maj bejt vlasy.

Krásná... připomíná mi to jeden roztomilý, kratičký animovaný film, ve kterém se říká: "Na vrcholu nejvyšší budovy světa seděl nejsmutnější muž na světě. A uvnitř muže bylo nejosamělejší srdce na světě. A uvnitř srdce byla nejhlubší jáma na světě. A na dně jámy bylo nejčernější bahno na světě. A v bahně ležel ten nejjasnější, nejroztomilejší, nejněžnější, nejkrásnější a nejšťastnější anděl v celém vesmíru. Nakonec to tedy nebylo tak špatné." :-) http://www.facebook.com/video.php?v=10152437658692058&pnref=stor
y

to je o mně! děkuji ti, moc se mi líbí! :)) kde se mám označit??!

Yana: Zamila: Psala jsem ji tak nějak svým dětským Já, hravě, ano, infantilní v podstatě je, prostě jen taková představa hozená do veršů a na papír :)
Díky za komentář.

trošku jsem se ztrácela v těch jménech pistolníků, protože lidí je v tak krátké povídce na mě moc a než se stačím zorientovat, povídka končí.. rozhodně mi ale stála za opětovné přečtení, abych si ujasnila, kdo je kdo, protože je mi jasné, že se tomu počtu, vzhledem k tématu, nedalo vyhnout.. :)

tvým záměrem bylo pobavit a to se povedlo, zvlášt, jak ten, co nejvíc vykřikoval o svých hrdinských činech, jako první vzal nohy na ramena.. tak to v životě bývá, spousta slov a "aktér utek"..

pokud bych měla něco zkritizovat, tak je to třetí část povídky, kdy dívka sejde dolů.. působí na mě jakoby vytržená z kontextu té doby a prostoru.. jako kdyby byla ta část ze současnosti.. a taky si tak říkám, že pokud dívka setrvala s posledním, statečným pistolníkem, který ke své statečnosti dospěl jen tím, že vše děsu plné prospal, asi jí nebude zrovna deset, aby se potulovala po baráku s prostěradlem na sobě a hrála si na strašidlo, jak to tedy aspoň z povídky vyznívá.. :)

nakonec, on ten poslední pistolník je vlastně nejstatečnější, když jde prát to prádlo! :))