Nemohu než souhlasit. Krásná literatura je šalba a klam. Myslím si dokonce, že to ani jinak není možné. Faktická správnost, přesnost a pravdomluvnost by měly být výsadou jiných žánrů reportáží a literatury faktu (pohříchu to tak často není).
Jediné, co mi osobně v této věci vadí je tvůrčí předstírání. Předstírání hloubky a uměleckého vyjádření v návodu k otevírání plechovky sardinek( myslím tím situaci, kdy někdo reálný návod prezentuje třeba jako báseň) .

Orionka: Môže, nemusí. Všetko je relatívne, však?

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!

mannaz: Máš pravdu, každý autor do díla otiskuje sám sebe. Někdo rovnou, položí se tam celý a beze změny, jiný jenom kouskem a další se chce díla dotýkat pouze lehounce a zdálky, maximálně špičkou prstu, ale stejně se nemůže úplně zakamuflovat a popřít sám sebe, někde je tam schovaný a pro pozorného čtenáře prosvítá :).
A ten rozdíl psát pravdu x psát pravdivě jsi popsala moc hezky, podepisuju, takhle jsem to myslela :).

Mayfair: Děkuji.

Krásná báseň, taková křehká a třpytivá...

A stejně se každý otočí za tou vnější krásou, je smutné, že krásné duše nejsou vidět hned napoprvé.
Dnešní svět je zkažený má raději obal a nejlépe když se třpytí.
Nač zkoumat duši, to až teče do bot.

Moc pěkná báseň.

Krásné volání po slunci.

Yana:" Že stařec byl vždy starcem
jen blázen si myslí."

Moc hezké.

Líbí se mi celá celičká.

krásné spojení temnoty a zamilovanosti. Obdivuju, tohle se chci taky naučit.

krásně zkombinovaná temnota se s růžovým světlem. Nojo, fanoušek se zase ozval. ;-)

Bylo to inspirováno tím filmem, co teď jde do kin?

(o samotné Enigmě toho celkem dost vím, tak se zajímám)

Amelie M.: No teda, já myslela, že budu dělat tajemnou a tys to uhodla raz dva :-) Když jsem psala tohle, ještě jsem netušila, že to není postava na jedno použití...

hehe, ten střihorukej éda? :D já se začnu těšit! tušila jsem, že ta postava tam není jen tak :D

Amelie M.: Teď mi vlastně došlo, i když to sem asi nepatří... v téhle kapitole se vůbec poprvé objevil hlavní hrdina mé další knížky. To jen tak pro zajímavost :-)

Amelie M.: Moc děkuji, jsem moc ráda, že se líbilo, víš, mám ještě celkem v živé paměti taneční mých synů, i když už je to taky pár let :-)

se těším.. fakt mě to baví :-)