Ailin: Moc hezká.

Ailin: Krásná myšlenka.

kolik je takových múz

Zamila: Já vím, ten poslední mi taky nějak pořád neseděl. A ty slabiky? No s tím budu asi pořád válčit.Chjo.

loner: :D
Děkuji, jako by se stalo.

Napadá mne v souvislosti s obsahem tvé básně jeden citát z Hrabala: " mladí muži myslí na smrt a staří pardálové na mladistvé holčičky." V básni samotné se mi líbí dobré veršování. V metaforách se pak střídají klišé s dobrými nápady.

gabkin: Děkuji

Dozor: Děkuji

Umouněnka: To jsi napsala hezky. Ano, i ve fantazii je srdce. Myslím, že tady snad všichni píšeme prostě proto, že nás psaní baví, jinak bychom to přece nedělali. A někoho baví psát takhle a jiného jinak, naprosto přirozené a v pořádku. Nic tady není zakázané, nic není nefér. A každému čtenáři voní něco jiného :).

Obecně se traduje, že nejhoršími recitátory jsou autoři svých básní. Básně píšeme ze sebe, ale ne pro sebe. Píšeme je pro druhé, a proto je, podle mého názoru, lepší je nechat i čtenáře recitovat. Umělecký přednes je v podstatě herecká disciplína , kterou se člověk léta učí. U laického recitátora je myslím úplně jedno, jestli je učitel nebo frézař. Musí mít cit a alespoň trochu zvládnutou techniku.

Jiří Turner: Moc děkuji a rozumím.

slnečnica: Přesně tak. Všechno je relativní, všechno je subjektivní. A tohle je jen můj úhel pohledu.

Sameri: Děkuji za komentář, je krásné, kolik myšlenek moje zamyšlení vyvolalo.
Ty jsi moji úvahu posunula ještě o kousek dál, k rozměru, který jsem taky viděla, ale už to s ním nechtěla komplikovat. Naprosto souhlasím, že každé subjektivní vyjádření zkresluje, díváme se na realitu ze svého úhlu pohledu. Takže můžeme být přesvědčeni, že pravdivě, ale třeba to tak vůbec není nebo jen zčásti. Dobrat se pravdy není vůbec jednoduché. Jak píšeš, v každém díle je kus pravdy a kus vylhanosti, i když se maximálně snažíme jen a jen o pravdu, protože to stejně bude jen ta naše subjektivní pravda.
No teď jsem se do toho asi docela zamotala :). Zkrátka psát pravdivě můžeme chápat jako subjektivní pocit, ale jako objektivní fakt těžko. A s tím vědomím, že každé převedení skutečnosti do slov je už samo o sobě zkreslující, já k psaní přistupuji. I k psaní této úvahy, která je taky jen můj subjektivní pohled a nic jiného ani být nemůže :).

Whetley: Vypadá to tak, ale moje ego utrpělo tak, že si budu rány lízat ještě dlouho, než se zas pustím do básnění, bratránku. ;) :D

Netěší mě to, ale přece jenom ti sem vlezu ještě jednou. Přemýšlel jsem, co vlastně chceš zjistit nebo dokázat. Ten přístup mi totiž přijde strašně omezený. Pořád kladeš něco proti něčemu. Jako by to nemohlo existovat vedle sebe. Je to jak dva stromy. Dejme tomu jabloň a hrušeň. Oba dva rodí dobré ovoce a přece se najdou takoví, kteří buď jedno nebo druhé nejedí. Zeptej se jich. Nevysvětlí ti proč. Prostě to tak mají. Ale kvůli tomu já přece nebudu kácet ten či onen strom. Mám rád obojí ovoce a navíc mám rád i ty stromy.
Je to to samé, jako by ses ptala černocha proč je černý, nebo Číňana proč je žlutý a jestli by se za to vlastně neměli tak trochu stydět. Proč? Jsou takoví od Pánaboha a nic s tím nenadělají.
Myslím, že je poněkud omezené a rasistické zatracovat či zesměšňovat ten či onen přístup, pohled a názor, protože pokud ten vede k dobrým plodům, jistě není špatný. Podle mě není důležité to, z jakých pohnutek dílo vzniká nebo do jakých kulis je zasazeno, ale zásadní je to, co si z něj odnesu. A to může být v obou případech něco, ale také nic. Ano, krásná literatura se bezesporu neobejde bez smyšlených postav, dějů a kulis (jinak bychom si toho asi moc nepřečetli), ale přesto, aspoň většinou, v sobě odráží část autora. Jsou ale i díla čistě skutečná a neméně cenná.

Pravda je (a to už se asi podvacáté opakuju), že mě nijak nenaplňuje neustálé dokola a dokola opakované vystavování a zdůrazňování vlastní bolesti a její autentičnosti jakožto přednosti. Ve chvíli, kdy se z toho stane živnost a závislost, přestává mě to zajímat. I já si myslím, že nejsme na maminkovském serveru. Mimochodem - zajímala ses o čem byla moje básnička "Bělavá". Byla právě o tomhle.
Promiň, trochu jsem se rozkecal...

Nenech se! Oni často blábolí..nám jednou na div. přehlídce jedna paní řekla, že je ráda, že už to nemusí vidět znova a ať už neděláme divadlo. Někteří porotci prostě zapomínají proč tam jsou a povídají si jen se svou samolibostí.

Rezavá Plechovka: To je trefný :D ironií osudu, je mamka učitelka a já plánuju jít učit, pokud se meudržím mezi konkurencí v oboru :) :D ale zatím prožívám studentská léta a učitelé jsou ti nejhorší :D

Ne nadarmo se říká, že kdo nic neumí - učí. A kdo neumí učit, učí tělák :D

Severak: Díky za radu :) Tohle jsem zvolila jako vtipnou formu zpovědi, když už se mi povedlo za sebe dostat ten vztek.... Opravdu mě málem kleplo, když mi u toho začal klimbat. A pak nastalo okno. A ta mrška se nechtěla otevřít. :D Já radši recitovat nebudu a zůstanu u divadla. Tam si můžu dovolit zaměňovat slova. Nebo ať uspořádaj soutěž řečníků, upovídaná jsem dost :D

záleží na publiku, někdy jsou ti kaštani (diváci) vážně na odstřel. Doporučuju recitovat podobně postiženejm lidem (tj. psancům či více obecně začínajícím básníkům), ti to ocení.

Nebo začni koketovat s hudbou, to je taky zajímavá cesta.