První strofa je kvalitní. Ale pak jsou to vážně děsivé rýmy, celý rytmus se ztrácí ve vcelku originálním vyznání, které je však psáno téměř dětinsky. A slovo "starostná" neexistuje. Nápad je to fajn, ale forma to prostě zabila. Škoda.

Grafomanie vládne Psancům ... Achjo.

Nápad je fajn, závěr je taky fajn, ale forma dost drhne.

"A půlku mojí duše-zachvění při předtuše" - to se hodně špatně čte, navíc to s tou předponou ani nepůsobí jako rým, také to chce počítat si slabiky.

Pak se tam mlátí hned za sebou spisovné "mého" a nespisovné "mojí". Duše je tam dvakrát. Zkrátka forma to hodně zabíjí, škoda.

Yana: Drsný nadpis i určitá drsnost podání je záměr. Nechtěla jsem se vciťovat do situace té dívky (pro mě neskonale pitomé, pro tebe nemocné, to je věc názoru), chtěla jsem jejímu chování nastavit zrcadlo.
Ale vlastně si ani nemyslím, že by byla nešťastná a neměla se ráda. Spíš se jí strašně zalíbila ta verze, že byla pro hezkého kluka ta nejhezčí na světě a chtěl ji tak moc, že se neudržel, a bla bla, snad by si ochotně i lásku namluvila a klidně se s ním sešla znova... Cokoliv, jen aby se téhle verze, o tolik přijatelnější než skutečnost, nemusela vzdát. A taky nemyslím, že je tenhle masochistický přístup daný pubertálním věkem, možná jen do jisté míry, ale speciálně z téhle pitomosti některé ženy nevyrostou nikdy :).
Samozřejmě souhlasím, že je to napsáno subjektivně (jako ostatně asi všechno), záměrně z toho úhlu pohledu, který pointa vyžadovala. Díky za zajímavý komentář.

Vážně krásná, výstižná :)

Víš, možná by mohla viset na nástěnce dětského odd. té kliniky kde ji operovali, myslím že by mnohý citlivější rodič uronil slzu, jo, tohle je moc příjemné a je dobře žes o tom napsala

Kdo by řekl že z první sloky se vyvine lehce ironická básnička, moc se mi líbí verš Velký vůz...pak už to vzalo tedy spád, ale je to pěkné, v rámci zadání je to fajn

napsané je to tak že jsem povídku přečetla jedním dechem, tedy pro mě dobře, ale víš, mně se nelíbí nadpis, ani náhodou, k přístupu psychologa výhrady nemám, ale jedná se o dívenku pubertálního věku, já chápu že chceš poukázat i na to že kdyby něco řekla mohla by pomoci jiným dívkám, chápu že se ženy někdy nechají ponižovat a mnohdy mnohem více a svými stálými partnery, tedy, není u nich cosi v pořádku, jsou opravdu nemocné, ale nejsou debilní, víš, to jsou ženy, které se nemají rády, stačí jim pár slůvek pěkných a k tomu spousta ran a potupy, já tedy nahlížím pod povrch tvých řádků a proto mně přijde ta povídka drsná tím jak jsi popsala tu dívenku, ona je vlastně, nešťastná a nemocná, normální zdravá holka by utrpěla šok z kterého by se dostala, ale nikdy by toho hajzlíka neomlouvala. Tahle dívka bude potřebovat psychologa a jednou možná i psychiatra, je mi jí vlastně líto a proto mi ta povídka přijde strašně subjektivní.

;-)

pěkná:-)

dnes, dnes, dnes..:-)

milé a pěkné.-)

Krásně autentickáé. Opravdově a úžasně zaláskovaná básnička. Bez nadsázky a přesto tak plná citu.

Je vidět, že máš opravdu vypracovaný styl. Ty metafory jsou skvělé a má obrazotvornost je vysoce cení. Občas mi nějak nesedí rytmus, ale to může být naschvál a každopádně je to detail. Z mála jsi udělal opravdu hodně. ;)

první sloka se mi moc líbí, vyvolává obrazy a má více smyslů, ale poslední dva verše básničky nejsou tak příjemně plynulé jako u tebe bývá zvykem a vnímám žes je překombinovával aby ti vyšlo zadání, mimochodem taky jsem tam vložila svůj pokus, ale možná nemělo vůbec smysl ho tam dávat, když čtu tohle

Moc se mi líbí.
Zvláštní, je-li půlka srdce i duše (či jiná část) darována a sdílena, člověk si připadá, že jí má víc, že je s tím živější. Ale pak.. pak je jako by o obojí úplně přišel.

Mám ráda tu naději obsaženou v budoucnosti. Děkuji za její připomenutí. :)

shane: To mě těší, díky i Tobě :)

Orionka: Páni, díky, to mě moc těší :)

koiška: Děkuji a jsem moc ráda, že Ti přinesla hezkou chvilku :)