Orionka: Hezká,přetéká city.

Lenča: Moc děkuji.

Smekám... opravdu. Koukala jsem na tu veršotepárnu a asi bych vůbec nic nevyplodila. Já měla problém i ve škole se slohem na zadané téma. Tady je vidět, kdo fakt umí :-)

Máta: Díky za milou návštěvu!

Zamila: Máš pravdu, "trní" je básnický novotvar :). Vznikl z rytmické nouze, ale myslím, že smysl dává a asi je jasné, co tím chci vyjádřit.
Jinak to ber jako další z mé dlouhé řady pokusů o změnu... Co jsem vlastně já? Sama nevím a v psaní už vůbec ne, tady jsem snad pokaždé něco jiného nebo se o to aspoň snažím.

Lenča: Moc děkuji, to mě těší :-)

vanovaso: Jsem ráda, že oslovila, děkuji :-)

Jiří Turner: To je krásný citát a docela vystihuje můj přístup. Onehdy jsem v soukromé diskusi napsala, že mě v poezii baví nezůstávat na povrchu, ale mířit k jádru, udeřit rovnou na solar. Ovšem Hrabal to řekl mnohem líp. :)

Amelie M.: Děkuji, jsem ráda, že v tom vidíš hloubku :).

Amelie M.: Tě taky kousnu :-D Do kosti v rameni :-D

Hmm, hluboká, bolestně upřímná, ale s nadhledem... Tak nějak na mě působí. Skvělá.

Jiří Turner: Týjo, to je dobrý ... ! :-)

Poezii nečetu, v podstatě jí nerozumím, ale tohle mě opravdu pobavilo a ta žiletka v kapesníku se hodí. Líbí!

No, nevím, tohle mi nějak nesedí: "trní mi pod rukama". Ale hlavně - tohle vůbec nejsi Ty. Takhle a o tomhle Ty přece nepíšeš, proto Ti ta forma a částečně i myšlenka nějak nesedí ...

Napadá mne jeden Hrabalův citát (omlouvám se pokud necituji přesně, nemám možnost si to ověřit): "poezie nemá být taková, aby se při ní lépe usínalo, ale má to být, jako když si zapomenete žiletku v kapesníku - chcete se vysmrkat a pořežete si nos..."

ve zdánlivě dětinské básni, ukryto tak hluboké poselství! :))

Zamila: nepřepíšu! je tam vyjádřeno to, co chci, nechci to rozbít.. a nějakou nedokonalost v tomto případě fakt skousnu :D ale dík :))

Lenča: díky :))

Orionka: Ani já se s Tebou nechci dohadovat o politice, protože bychom stejně my dva nic nevyřešili a možná by to jen narušilo naše snad zatím přátelské vztahy.:-)
Pokud jde o Tvou báseň: Zřejmě jde o hospůdku někde na vesnici či na malém městě. Soudím tak podle té tabule i toho, že se Ilona zřejmě moc netěší úctě spoluobčanů, nejspíš je tam i jen jako nekvalifikovaná síla, o důvodech rozvodu lze si myslet ledacos, fakt, že někomu stojí za to jejímu ex posílat fotky taky svědčí spíše pro místo, kde se prostě musí spokojit se špatně placeným místem, být ráda, že něco má a věřit, že na spropitném či nějaké odměně bokem za přitažení zákazníků si vylepší finanční situaci. Nezmiňuješ se o jejích rodičích, kterým by ti škodolibí dobráci jistě taky poslali fotku, spíše než jejímu ex! Takže je sama na holku, podle těch botek se žirafou spíše menší, takže ta si ještě sama neuvaří a potřebuje i jiné věci, a představa, že by šla ještě někam uklízet je přitažená za vlasy. A kolik si myslíš, že by asi tak vydělala, když by to byla brigáda? Pokud by tedy zase nedostala kvůli odvodům ten nejnižší plat a něco bokem na ruku...Nebudu rozebírat pravděpodobnou inteligenci a vzdělání či morální profil Tvé zřejmě vnadné hrdinky...Ale zamysli se sama, proč v našem státě je tolik samoživitelek, proč se rozvádí každé 2. manželství, proč rodina už není tak posvátným svazkem...:-)

Je to fajné, jen poslední strofa pokulhává, přepiš to :-D Jinak oceňuji následování tématu :-)