Je fajn nemýt trvale šero v myšlenkách :)

Wau, tak ta je moc hezká. A že "země lačně pije radost, smutek i ten déšť"... krásné...:-)

Uf! Dočetl jsem ji poctivě až do konce, i když jsem chvílemi vážně nevěděl kam s očima. Opravdu mi imponuje, když člověk ve tvém věku nalezne zálibu v poezii. Doufám, že tě to neurazí, myslím to vážně jako velkou poklonu. Ale začít by se mělo vždycky od začátku. Udělat si pořádek v v základních věcech, jako je pravopis, gramatika a tak. Je to sice otrava, ale je prostě nutná. Těch chyb je tam vážně trochu moc. V žádném případě tě ale nechci odradit. Naopak :-)

Sakra! Málem mi chytnul od toho žáru noťásek...:-)

Lenča: Hezké! Přemýšlím, kdo byl Petřík, snad utopený kamarád? A proč Tomáš zdrhl...
Jo, taky se říká Howgh [hau], hawk je, jestli se nepletu, jestřáb! Když si to otevřeš, říká to slávek na úrovni prvních čtenářů on line. :-)

Krásné vyznání...:-)))

Amelie M.: Renga je forma japonské řazené básně (5,7,5 7,7) o 36 nebo 100 slokách se spoustou pravidel, která tady byla důsledně nedodržena. Později se z ní vyvinulo haiku. A děkujeme :)

korálek: To jsem ráda... :)

Hezké

to je moc pěkná, poetická "smyčka".. vodou to začalo, vodou to končí.. a celé je to.. no krásné! :-)

- co je renga nevím, takže možná komentuji naprosto mimo mísu, o to víc ale pocitově a upřímně.. palec hore

pohladila mou duši - krásná :-)

Mayfair: To mě těší :)

Lenča: Je to nádherné, pohádkové místo... a bylo zvláštní světlo. Některá místa jsou jakoby ne z tohoto světa... :)

Hezká kapitolka, pěkně popsané špičkování a pošťuchování mládeže... pobavilo. A ten útěk Tomáše, to je nějaké záhadné, jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

Ten závěr je... úchvatný :)

Působivé obraty, moc se mi líbí :)

Krásná báseň - skrývá hlubokou pravdu.
A ten obrázek je okouzlující :) Doslova mě vtáhl na to místo... :)

Lenča: Promiň, nechtěl jsem Tě vyděsit...:-(

Amos Cháb: Vidíš, to mě mrzí (a není to výtka zaměřená jen na tebe), že lidé píší "haiku" aniž by se obtěžovali zjistit si, co to vlastně haiku je. A přitom to dnes, v době internetu, není nijak zvlášť těžké. Označovat pojmem haiku zpotvořeniny, které občas vídám, nebo i jen hezké české miniaturky, které náhodou (nebo záměrem autora) odpovídají slabičné formě 5-7-5 je nejen arogantní, ale hlavně a především ignorantské. Nevědomost neomlouvá. (Sama jsem kdysi v blažené nevědomosti napsala tak příšerné věci, že mě dodnes mrazí a hluboce se za ně stydím.)
Slabičná forma je to nejméně důležité z pravidel. (Subjektivní názor, kmotrove, kamenuj.) Samozřejmě že se dá polemizovat o aplikovatelnosti japonských estetických a filozofických principů na jiné jazyky (třeba angličtina, ta to má opravdu hodně těžké), ale zrovna čeština je pro haiku jeden z ideálních jazyků. (Názor vycházející z některých vyjádření předních překladatelů.)
Shrnuto a podtrženo: Lidi, nejen Amosi, prosím, necpěte svá nehaiku do této kategorie. Sama nejsem odborník, pouze nadšený a zažraný laik. Ale když něco chcete dělat, zjistěte si napřed, co to je.
(Pokud se obrátíte na mě, s radostí vás zavalím informacemi.)

Moc hezké... :)