Yana: Děkuji za komentář. Pochopil jsem spíše tvoji filozofii. Kdo tvoje produkty nepochválí, ten se může dočkat samozřejmě vendety. Je mi tě líto, ale beru to jako součást tohoto webu. Určitě nejsi sama. Jen si změň ikonku míry kritiky, aby si ostatní mohli dát pozor.

Smajlík "je mi to jedno" vnímám u náctiletých jako trochu pózu, trochu vzdor a nijak zvlášť se tím nezabývám, považuji to za normální.
U dospělých psanců kolísá můj názor mezi jistou neuvážeností psanců při tvorbě profilu a pokrytectvím. Nedokážu totiž pochopit, že se někdo rozhodne publikovat na literárním serveru a nezajímá ho, co si o jeho dílech ostatní myslí, když je to podle mě jediný rozumný důvod tady být. Upřímně řečeno to ani jednomu z těch, kdo to tam mají, nevěřím.

Líbí se mi to, ač mi to rozum příliš nebere. Dobře mu tak :D
Prostě mám z toho fajn pocit...
Aha, to bude asi tou "slepou důvěrou"...

Taky tam mám "je mi to jedno" a beru to tak, že když má člověk pocit, že k tomu dílu chce něco říct, má tu potřebu, tak to má udělat. Já osobně to tak dělám...

nešťastné je asi, že u smajlíků není přesné vymezení a každý si ho vyloží jinak, mě třeba "je mi to jedno" přijde silnější než "trochu kritiky snesu" . Neznamená to pro mě, že je mi jedno úplně vše, jsem ráda ,když někoho moje "dílko" osloví ,ale nezblázním se , když mě úplně míjí. Stejně je to s kritikou, i když samozřejmě jako každý zde ,se snažím své po svém obhájit...spíše vysvětlit,proč jsem to napsala právě takhle... A jak napsal dobře Turner nedávno u Juliána vše je individuální a je jen na nás ,jak se s tím vyrovnáme a jak to přijmeme, takže je dle mého úplně jedno jakého smajlíka mám... velká část z nás je jakoby ani nebere v potaz...

Vzhledem k tomu, že jsem jeden z „jednařů“, tak podám svůj názor na věc:

Píšu tak jako tak. Pokud mi někdo napíše kritiku, přečtu si jí. Pravděpodobně ale například nebudu nic přepisovat (obzvláště u povídek), to není mým zvykem.

Kdybych si nastavil maximální kritiku, mohlo by se stát že by se na mě sesypali kritici toužící po kvalitě atd. Ti by mi vytýkali kde všude mi ujel rytmus atd. A co bych jim na to řekl já?

„Já vím.“

Tohle znamená „Je mi to jedno.“.

to podnapilé slunce ve skleníku je SUPER ;)

Olivka: Díky! Co mi zbývá, než přistoupit na jistý fatalismus?:-)

trochu smutná, ale krásná báseň. Je z ní cítit jakési vyrovnání s realitou.

opravdu milé

Amelie M.: díky ;)

po úpravě dávám i já palec hore :-)

koiška: použil jsem, díky ;)

Zamila: Leslie: Lenča: děkuju za nápady ;)

Půvabné a plné citu.

Ty budeš křičet ještě a já,
já svou lásku vyšeptám
do chladivých kapek deště...

Amelie M.: ...já to tušil, ale nevěděl jsem, že "doma" - v Indii :)

Jiří Turner: intelaktuální rozhovory já můžu.. proto mě ta šokující zpráva o elvisovi vysloveně nadchla.. a přidávám k ní ještě svou dnešní informaci - i ježíš žije! ale nikomu to neříkej!!! :))

Amelie M.: Možná je to jenom tím ošklivým technickým výrazem :) ...tak to může být "zakázka" tvého podvědomí (nebo chceš- li duše) a pokud to, co napíšeš, zveřejňuješ, tak už vědomě či podvědomě vnímáš ty, kteří to budou číst. Myslím, že kdyby to bylo jen pro nás samotné, stačila by nám jen ta emoce, ten zážitek nebo sen. Proč bychom to psali?
To jsou všechno samozřejmě spíše pocity, takové intelektuální blábolení.:)
Ale abych nezaostával za jinými propagátory kvality a odbornosti na tomto webu, prozradím ti soukromě, že: Elvis žije! :)

Jiří Turner: k tvému zamyšlení.. jsem o tom dost přemýšlela!!! :))) musím říct, že.. já si nemyslím, že píšu na zakázku.. já jsem přesně typ, co to sází bez ladu a skladu.. jako, když si píšeš deníček.. i kdybych si tisíckrát řekla - zkusím napsat tohle a tohle.. tak to prostě nedám.. ze mě musí ta myšlenka vypadnout tak nějak sama o sobě.. kdy se jí zachce a kde se jí zachce.. většinou teda padá hodně v noci ve snech.. a pak se to blbě zachycuje.. :-/ :))

Zamila: tak tohle řešení mě nenapadlo :)))